Čeština   |   English

Připravujeme | Parrésia - Ročenka pro východní křesťanství

Edice Pro Oriente

Vyprávění o minulých letech aneb Nestorův letopis ruský

Nejstarší staroruská kronika


Přeložil: Michal Téra

Tzv. Nestorův letopis (rusky Povesť vremennych let) je první historiografické dílo kyjevské Rusi. Vzniklo postupně během 11. století a dokončeno bylo na začátku 12. století. Pochází tedy ze stejné doby jako jiná významná raně středověká dějepisná díla ze slovanského světa, např. Kosmova Kronika Čechů nebo první polská kronika Galla Anonyma. Letopis zachycuje dějiny staroruského státu v 10., 11. a na počátku 12. století, obsahuje významné právní dokumenty, legendistické texty a příběhy, z nichž některé mají mytologický základ. Popisuje rovněž fungování raně středověké společnosti na staré Rusi, její postupnou christianizaci, při níž se křesťanství střetávalo s přežívajícím pohanstvím a neustálé konflikty, které probíhaly mezi příslušníky vládnoucího rodu Rurikovců. Autoři textu rovněž podrobně a realisticky popsali nepřetržité boje, jež vedlo slovanské obyvatelstvo s kočovníky přicházejícími z jihoruských stepí.

Současné vydání letopisu má nahradit zastaralý český převod K. J. Erbena, který vznikl v 19. století a opravit jeho nepřesnosti. Překlad je doplněn poznámkovým aparátem, komentáři a odbornou úvodní studií, která osvětluje vznik a obsah díla.

JazykČeština, anglické a ruské resumé
Počet stran279
TypVázaná
Rok vydání2014
ISBN978-80-7465-119-9
Rozměry215 x 215 mm

Michal Téra (1976) patří k předním mladým slavistům dneška. V letech 1996‒2003 vystudoval obor historie na FF UK v Praze a v letech 2003‒2007 působil jako doktorand na Ústavu slavistických a východoevropských studií FF UK. Dnes přednáší na Katedře literární kultury a slavistiky FF Univerzity Pardubice. Odborně se zaměřuje na dějiny Slovanů v raném středověku, slovanskou archaickou a lidovou kulturu, sociální, politické a kulturní dějiny slovanských národů. Kromě desítek odborných statí a studií je rovněž autorem monografie „Perun: bůh hromovládce. Sonda do slovanského archaického náboženství“ (Praha – Červený Kostelec 2009).

Málokterý text se těšil takové pozornosti historiků, literárních vědců a čtenářské obce jako takzvaný Nestorův letopis, neboli Povesť vremennych let, nejstarší a zároveň nejvýznamnější literární pramen popisující rozsáhle dějiny předkřesťanského a pak křesťanského období v Kyjevské Rusi. Poutavé vyprávění o tvoření ruské státnosti začíná apokryfním příběhem o rozdělení světa mezi Noemovy syny a přes příběh o babylonské věži se dostává k rozmístění národů po světě. Na několika stránkách se před očima čtenářů promítne i neuvěřitelné panorama rozsídlení slovanských kmenů, vnímaných letopiscem jako jednotný kulturní celek. Vzápětí je předloženo několik legendistických příběhů, popisujících předpoklady pro vznik staroruského státu, včetně putování apoštola Ondřeje a založení města Kyjeva.

Letopisná neboli „časová“ část začíná nominativní událostí – země získává název Rus prostřednictvím prvního historického kontaktu s byzantskou civilizací. Poté následuje „pozvání Varjagů“ – událost, jež se stala jednou z nejvíce diskutovaných a kontroverzních otázek ruských dějin. Vyprávění pokračuje obdobím panování Rurika, založením Novgorodu, hrdinskými činy Rurikova nástupce Olega, který sjednotil Kyjev a Novgorod, ovládl obchodní cesty a uzavřel smlouvu s Byzancí. Další kníže, Igor, padlý v boji s drevljanskými rebely, se stal již legitimním představitelem vládnoucí dynastie. Následuje příběh o kněžně Olze, která nejprve krutě pomstila smrt svého manžela, aby nakonec přijala křest a stala se vzorem křesťanské panovnice. Vyprávění směřuje k další přelomové události – ke křtu knížete Vladimíra a následné christianizaci celé společnosti. Další částí je příběh o prvních světcích, mučednících Borisovi a Glebovi, obětech dynastických sporů. Období sjednocení země pod vedením knížete Jaroslava je následováno obrazem feudální roztříštěnosti. V letopisu nechybí ani některé právní dokumenty a závěrečná část se věnuje rovněž vytvoření nových center duchovního a kulturního života – klášterů. S nimi vzniká i nový typ světce, poustevník.

Recenzované vydání je již druhým překladem letopisu do českého jazyka – prvenství patří Karlu Jaromíru Erbenovi. Český klasik se ujal překladu v době, kdy společné kořeny Slovanů měly ideologický i kulturní význam, což se také projevilo ve vzletném, ušlechtilém a zároveň archaizujícím vyznění výsledného díla. Naopak překlad Michala Téry je sušší, preciznější a sleduje především akademické cíle. Je na něm rozpoznatelný vliv překladu původního textu do současné ruštiny, avšak překladatel respektuje jisté rozdíly v překladatelské tradici, což se projevuje například absencí přechodníků. Pro čtenáře, který akademické cíle tolik nesleduje, představuje tento přístup jistou nevýhodu: text místy ztrácí dynamiku a věty působí stroze a úsečně. Nicméně pro novou generaci historiků, kteří již neovládají ruštinu, bude toto vydání přínosné právě pro svou přesnost.

Téra opatřil edici samostatným překladatelským komentářem, v němž vysvětluje například problematiku překladu vlastních jmen a geografických názvů. Konzervativnější čtenář může mít námitky vůči zachování původních tvarů ruských jmen a historických pojmů, které překladatel oproti převládající praxi nepočeštil. Volba způsobu transkripce je však spíše otázkou vkusu a reprezentuje jeden z možných metodologických přístupů, jehož předností je zachování dojmu autenticity. Překlad a poznámkový aparát se ve značné míře opírá o vydání v edici Bibiotěka literatury Drevněj Rusi, které je založeno na klasické a také poněkud konzervativní historiografii. Dalším přínosným prvkem této knihy je rozsáhlejší bibliografie, komentář a úvod jak do dobového kontextu, tak i do zkoumání původu, vzniku a autorství letopisu. Samotné komentáře čtenáře pravděpodobně zaujmou, jelikož jsou svérázným průvodcem po reáliích východoslovanského prostředí.

Tato edice se může stát insipirací pro komparatistické studie a kontrontaci Nestorova letopisu s jinými evropskými kronikami, včetně úvah nad odlišným vnímáním časové a dějové roviny v ruské a západní tradici. V samotné edici však tento problém není dostatečně reflektován. Lze konstatovat, že se jedná o velmi přínosnou publikaci, která, ač doporučena i pro široký okruh čtenářů a zájemců o slovanské dějiny, je určena primárně pro odbornou a akademickou komunitu.

Olga Čadajeva, Dějiny a současnost 7 (2015), s. 48.

Přinášíme vám některé ilustrace, které naleznete v knize.

Edice Pro Oriente

Novinky

Partneři