Připravujeme | Parrésia - Ročenka pro východní křesťanství

Аrchimandrita Sofronij Sacharov (vl. jménem Sergej Semjonovič Sacharov, 1896‒1993) patřil k předním pravoslavným asketům a mystikům 20. století. Jako žák a bibliograf jiného význačného askety Siluána Athoského (vl. jménem Semjon Ivanovič Antonov, 1866‒1938) pronikl do hlubin mystického života.

Po revolučních událostech v rodném Rusku se rozhodl odejít v roce 1921 do emigrace. Žil v Itálii, Berlíně, a poté v Paříži, kde mj. krátce navštěvoval pravoslavný Institut sv. Sergije Radoněžského. Vidění nestvořeného světla, kterého se mu dostalo na Paschu roku 1924, jej přivedlo k rozhodnutí zasvětit zbytek života Bohu. Na konci roku 1925 odcestoval na Athos, kde vstoupil do ruského kláštera sv. Panteleimona; o dva roky později zde přijal mnišské postřižiny. Zásadní událost v jeho životě představovalo setkání se starcem Siluánem, jehož se stal horlivým učedníkem a jež ho zasvětil do tajemství Ježíšovy modlitby.

V roce 1947 byl se skupinou ruských mnichů z politických důvodů vyhoštěn z Athosu a usadil se v Paříži. Roku 1959 odešel do Velké Británie, kde ve městě Maldon v hrabství Essex založil dodnes činný klášter sv. Jana Křtitele (Patriarchal Stavropegic Monastery of St. John the Baptist; монастырь Святого Иоанна Предтечи).

Аrchimandrita Sofronij Sacharov je autorem několika knih na téma duchovního života, z nichž k nejvýznamnějším patří životopis „Starec Siluán“ (1948) a popis vlastní asketické cesty „Vidět Boha, jaký je“ (1985).