Čeština   |   English

Již vyšlo | Parrésia - Ročenka pro východní křesťanství

Edice Pro Oriente

Digenis Akritis

Byzantský epos o Dvojrodém Hraničáři


Přeložili Markéta Kulhánková a Ondřej Cikán

Kniha přináší první český překlad takzvaného rukopisu grottaferratského a doplňuje tak jediný dosavadní český překlad celé básně, který pořídil Karel Müller podle daleko mladších rukopisů.

Z úvodu:

Dvojrodý Hraničář: Old Shatterhand řeckého středověku

Samotář i gentleman. Mladinký greenhorn i bojovník s nadlidskou silou, jenž zkrotí mustanga, ať chce či nechce, a udolá holýma rukama příšerného medvěda. Muž dvojí krve, žijící mezi dvěma naprosto odlišnými světy. Spravedlivý lidumil i ukrutný postrach všech lumpů, vybavený zvláštními zbraněmi, jichž většinou nemá ani zapotřebí. Ochránce, ale i únosce krasavic v nouzi. Věrný choť i nezodpovědný cizoložník. Ne, to není Drtící ruka Old Shatterhand, ten nebyl ženat, je to Dvojrodý Hraničář Digenis Akritis, strážce Divokého východu, pohraniční země nikoho mezi Byzantskou říší a muslimským světem, hrdina podobný Jánošíkovi nebo bohatýru Muromcovi, opěvovaný dodnes v řeckých lidových písních a protagonista jediného dochovaného byzantského eposu. Tento epos o Dvojrodém Hraničáři patří k nejdiskutovanějším i nejpřekládanějším literárním dílům Byzance, ale bývá také  považován za počátek literatury novořecké. A podobně jako samotný hrdina, je i báseň o něm mnohotvará, spojující v sobě rysy eposu, románu, hagiografie, křesťanské i muslimské vlivy a lidovou i učenou jazykovou tradici.

Ukázka z Knihy čtvrté:

Jim narodil se synáček po pravdě přelíbezný,

jenž pro vysoký původ svůj měl jméno Basileios,

však říkali mu Dvojrodý, dítě dvojího rodu,

neboť byl barbar po otci a po matce byl Říman,

a jelikož byl hrdinou, jak dozvíte se brzy,

hranice chrabře střežícím, též Hraničář se zove. –

Děd jeho byl Antakinos z rodiny Kinnamovců

a zemřel kdys ve vyhnanství císařem nařízeném,

jenž Basileios zval se též a též hranice střežil.

Náš Hraničář se nemálo podobal dědu svému

stratégovi to slavnému, ctěnému mezi všemi.

Měl babičku stratégovnu, Dukovnu blahorodou,

a množství strýců úžasných, bratrů překrásné matky,

již pro svou sestru k souboji se mužně odhodlali

s emírem, jenž však nakonec se měl stát jeho otcem.

Než takový měl Dvojrodý Hraničář tedy původ

a pro zmužilá hrdinství ve světě sklízel obdiv.


JazykČeština
Počet stran216
TypVázaná
Rok vydání2018
ISBN978-80-7465-342-1
Rozměry145 x 205 mm
EdiceByzantská knihovna, sv. 5

Markéta Kulhánková (1976) je docentka Ústavu klasických studií Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Její badatelský zájem se soustředí do oblasti neogrecistiky a byzantologie, věnuje se zejména poezii 12. století a raně byzantským narativním textům; z řečtiny rovněž překládá. V edici Pro Oriente vyšel v roce 2011 její výbor z byzantské žebravé poezie K čertu ať táhne studium a v roce 2014 antologie Obrácení nevěstky Marie a jiné příběhy. Byzantská vyprávění prospěšná pro duši.

Ondřej Cikán (1985), narozen v Praze, žije ve Vídni. Německy a česky píšící básník, překladatel a grecista, zaměřený na byzantské a antické dobrodružné romány. Těmi je inspirován jeho vlastní první román Menadros & Thaïs (Labor, 2011), adaptovaný jako celovečerní film (CZ/AT 2016, r. Antonín Šilar a O. Cikán). Přeložil do němčiny Máchův Máj (Labor, 2012). S Anatolem Vitouchem založil r. 2018 nakladatelství Kētos (www.ketos.at), zaměřené na překlady poetické dobrodružné literatury a české poezie. Pro Kētos přeložil do němčiny např. Longův román Dafnis a Chloé (společně s Georgem Danekem), Nezvalovu Valérii a týden divů a básně J. H. Krchovského (vše 2018).

Dvojrodý

Oblíbenou součástí vyprávění o křížových výpravách je nepochopení, s nímž se západoevropští rytíři setkávali u ostatních křesťanů, ať už v Byzanci, nebo později třeba v Etiopii.

Zatímco křižáci byli často vedeni k tomu, aby si cestu na východ představovali jako zásadní expedici proti silám zla, místní byli uvyklí sousedství s lidmi jiných náboženství, vedle války znali i kompromisy, dlouhodobá příměří, obchodní vztahy i dílčí spojenectví. V Malé Asii před příchodem křižáků nepanoval mír, ovšem pohraniční boje mezi křesťanskými a muslimskými elitami obvykle nebyly vnímány jako existenciální střet světla s temnotou.

Jak se o tom básní v byzantském eposu Digenis Akritis (přeložili Ondřej Cikán a Markéta Kulhánková, Pavel Mervart, Červený Kostelec 2018), mytickou přitažlivost zde neskýtala ani tak projekce apokalyptického zápasu do anatolských plání, jako spíše nestabilita meziprostoru, marné snahy o trvalou nadvládu nad pohraničím. Příběh o hraničáři, jeho muslimském otci a křesťanské matce, se odehrává na pomezí, daleko od center, kde se moc mezi válečnickými rodinami obou náboženství průběžně přeskupuje, kde jsou brutální křesťané vůči křesťanům, a kde se muži jako květ zmocňují udatných válečnic.

Digenis pomezí ovládne, ale jen v čase příběhu.

Běda, kam ztratila se ohromná ta mužnost? /

Bože, kam síla nesmírná a ušlechtilá smělost? /

Běda, a kam se poděl strach z pouhého tvého jména?

Hrdina je bezdětný. Když umírá, báseň končí a pole se uvolňuje pro někoho, kdo by tu třeba zkusil působit zase jinak.

Dějiny a současnost 6/2021, - mš -

Edice Pro Oriente

Novinky

Partneři