Čeština   |   English

Archiv starších čísel | Parrésia - Ročenka pro východní křesťanství

Archiv starších čísel

Parrésia IX–X (2015–2016)

Revue pro východní křesťanství

Michal Řoutil, Pavel Milko (eds.)

Nové dvojčíslo revue Parrésia přináší kromě řady jiných příspěvků zcela unikátní studii sinologa V. Liščáka, který se zaměřil na tzv. tchangské neboli nestoriánské křesťanství v Číně a jeho jezuitskou reflexi v 17. století. Liščákův překlad slavné bilingvní stély ze Si-anu (781) představuje vůbec první převod této významné památky z čínštiny a syrské aramejštiny do češtiny.

Arabské křesťanství a křesťanství v arabském světě představuje výzvu i pro nás Evropany – základní vhled do této problematiky přináší stať L. Noska „Arabica Christiana: několik tematických zastavení“. Podnětný příspěvek k polemice mezi křesťanstvím a islámem představuje Noskův překlad spisku syrského teologa a překladatele Hunajna Ibn Isháqa († 873) „Jak dosáhnout pravdy o náboženství“.

Z dalších témat: M. Luptáková se věnuje smyslovému vnímání a obhajobě hmoty ikonodulů v polemice s ikonoklasty, P. Košťálová arménskému písaři ze Lvova Šimonu Polskému, L. Havlíková středověké historiografii slovanských národů jihovýchodní Evropy aj. V rozhovoru s francouzským historikem Raymondem Kévorkianem se dotýkáme otázek souvisejících s arménskou genocidou a současným stavem bádání v této oblasti.

JazykČeština, angličtina, slovenština, anglické summary
Počet stran587
TypBrožovaná
Rok vydání2017
ISSN1802-8209
ISBN978-80-7465-284-4
Rozměry165 x 235 mm

Parrésia VIII (2014)

Revue pro východní křesťanství

Michal Řoutil, Pavel Milko (eds.)

Osmý ročník revue Parrésia otevírá rozsáhlá studie M. Řoutila, v níž na základě textů legend zkoumá paradoxní rysy křesťanské svatosti. M. Černý připravil z archivních materiálů edici korespondence českého Athosana Sávy Chilandarce s chemikem J. Z. Raušarem, jež doplňuje již známá fakta ze života této zajímavé osobnosti. Cyrilometodějskou tematiku uzavírá druhá část překladu studie J. M. Vereščagina s novou koncepcí vzniku hlaholice a rozhovor s jejím autorem.

V oddílu Orientalia najdete mimo jiné práce o dvou významných světcích východní i západní církve ‒ Efrémovi Syrském a Řehoři z Nareku. Podnětný příspěvek k problematice translace vědění na ose Východ-Západ představuje studie M. Martina, věnovaná latinským překladům řeckých děl 12. a 13. století ve vztahu k jižní Itálii, Sicílii a severoitalským městským státům. Fontes představují několik nových překladů, například první český převod arménských obřadů křtu a požehnání obydlí a domu, 234. listu sv. Basila Velikého či fragmenty z díla Chroniké diégésis od Nikéty Chóniata, v nichž autor popisuje pád Konstantinopole do rukou křižáků v roce 1204.

JazykČeština, angličtina, ruština, slovenština, anglické summary
Počet stran656
TypBrožovaná
Rok vydání2015
ISSN1802-8209
ISBN 978-80-7465-150-2
Rozměry165 x 235 mm

Parrésia VII (2013)

Revue pro východní křesťanství

Michal Řoutil, Pavel Milko (eds.)

V sedmém čísle revue Parrésia se v samostatném výročním bloku věnujeme výročí příchodu slovanských věrozvěstů na Velkou Moravu (863), a to především s ohledem na další osudy misie a její vliv na ostatní evropské národy; předkládáme zde i první část překladu studie J. M. Vereščagina s novým, originálním výkladem vzniku hlaholice.

Několik příspěvků je zasvěceno i dalšímu letošnímu jubileu, totiž pádu Cařihradu do rukou osmanských Turků (1453) a jeho důsledkům pro kulturní vývoj Řecka a jiných evropských zemí. V ročence najdete i příspěvky a překlady pramenů, věnované mj. byzantským exorcismům, příběhům pouštních Otců, východokřesťanské asketice, patriarchovi Fotiovi, problematice zhudebnění českého liturgického textu podle byzantské tradice, ruským pravoslavným sborům v meziválečném Československu, arménským ódám, arabskému spisu Jeskyně pokladů či knížeti Karlu VI. Schwarzenbergovi a jeho pracím o ikonomalbě.

Publikace rovněž obsahuje dvě barevné přílohy: ukázky hlaholských manuskriptů 9.-14. století a fotografie z oslav svátku Žen s vonnými oleji v moskevské staroobřadní Rogožské svobodě v květnu 2013.

JazykČeština, angličtina, slovenština, anglické summary
Počet stran595
TypBrožovaná
Rok vydání2014
ISSN1802-8209
ISBN978-80-7465-100-7
Rozměry165 x 235 mm

Již sedmým svazkem vstoupila koncem loňského roku, ovšem s vročením 2013, na český knižní trh revue Parrésia, jež jako jediné periodikum u nás reflektuje v akademické a nadkonfesionální rovině problematiku východního křesťanství. Ročenka je jak personálně (osobami svých editorů), tak institucionálně těsně provázaná s edicí Pro Oriente. Dědictví křesťanského Východu, vycházející od roku 2007 v nakladatelství Pavel Mervart a čítající dnes již 28 svazků.

Doposud vydané svazky revue Parrésia ukazují, že její editoři mají poněkud odlišný záměr, než vydávat akademický časopis klasického typu. Vytváření ucelených tematických bloků s mnohdy značně rozsáhlými studiemi (ve II.– III. svazku zaměřenými na téma genocid v prostoru východního křesťanství, v V. svazku na téma 1700. výročí christianizace Arménie, v VII. svazku – k cyrilometodějskému jubileu) přibližuje ústřední části ročenky v jistých aspektech formě kolektivní monografie.

Aktuální číslo revue Parrésia se vrací k výročí příchodu slovanských věrozvěstů na Velkou Moravu roku 863, nicméně na rozdíl od hlavního proudu „jubilejní“ vědecké diskuse jsou sledovány zejména další osudy misie mimo velkomoravský prostor a její vliv na ostatní evropské národy (stať A. A. Turilova Osudy nejstarších slovanských literárních památek ve středověkých národně regionálních tradicích a studie I. N. Ekonomceva Byzantinismus, cyrilometodějské dědictví a pokřtění Rusi). S hlavním tématem svazku souvisí i publikace první části překladu studie J. M. Vereščagina s novým, originálním výkladem vzniku hlaholice.

Překlady významných statí, studií a esejů současných i starších světových autorů (S. Brock, V. M. Živov, Ch. Jannaras, I. S. Romanidis, G. Florovskij) přitom představují jeden ze zásadních aspektů celého edičního počinu. Vzhledem k tomu, že se ročenka zaměřuje na velmi exkluzivní témata, jež jsou v českém humanitním prostředí studována zcela okrajově či vůbec, 88 nelze u většiny témat spoléhat jen na českou odbornou produkci a je velmi důležité prezentovat aktuální stav světové vědecké diskuse.

Překlady se ovšem neomezují jen na odborné stati. V oddílu Fontes je pravidelně věnován prostor překladům do češtiny dosud nepřeložených pramenů z různých jazyků křesťanského Východu – řečtiny, arménštiny, gruzínštiny, církevní slovanštiny, syrské aramejštiny a dalších. V aktuálním svazku jsou to mj. překlady Nebeského žebříku Ióanna Klimaka či Žalozpěv bezejmenného básníka nad dobytím Konstantinopole.

Velmi obsáhlá recenzní část časopisu pak umožňuje sledovat české i zahraniční novinky, a to opět zdaleka nejen publikované v zavedených západních akademických nakladatelstvích, ale např. i vědecké práce vydané v Jerevanu, Jeruzalémě, Tbilisi či Káhiře.

Editoři kladou velký důraz na obrazový materiál, v aktuálním sedmém svazku nalezneme vedle černobílých ilustrací i dvě barevné přílohy: jednak ukázky hlaholských manuskriptů 9.–14. století, jednak pozoruhodné fotografie z oslav svátku Žen s vonnými oleji v moskevské staroobřadní Rogožské svobodě v květnu 2013.

Za zvláštní pozornost stojí i mimořádně precizní práce s originálními písmy jednotlivých abeced. Tento postup je sice v poslední době velmi usnadněn rychlým rozvojem možností počítačově digitalizovaných písem, nicméně v Čechách, a to i v akademických kruzích, se využívá minimálně, a revue Parrésia je proto v tomto ohledu v českém prostředí vskutku výjimečná.

Ačkoliv časopis nemá ekumenické ambice a toto téma se v něm objevuje jen zřídka, snaží se přispívat k porozumění vývoje jednotlivých východokřesťanských církví i jejich vzájemných vztahů. Zároveň by bylo zjednodušující vnímat ročenku s ohledem na její název jen jako teologické, resp. religionistické periodikum. Publikační platformu zde nachází velmi široké spektrum humanitních disciplín od historie přes uměnovědu, filologii až po teologii, a to v zaměření na region sahající od severní Afriky přes Blízký východ, Balkán a Černomoří, východní Evropu až po Kavkaz v dvoutisícileté historické perspektivě, díky čemuž může oslovovat specialisty celé řady oborů, v neposlední řadě samozřejmě i filology-slavisty.

Jitka Komendová, Rossica Olomucensia LIV, 1/2015, s. 87‒88.

Parrésia VI (2012)

Revue pro východní křesťanství

Michal Řoutil, Pavel Milko (eds.)

Již šestý ročník naší revue přináší opět celou řadu zajímavých příspěvků z oblasti východního křesťanství. Kromě dokončení průlomové studie H. Utidjiana „Tntesean and the Music of the Armenian Hymnal“ se čtenáři mohou těšit mj. na stati V. Kubce „Jeruzalémská toponymie ve Mcchetě a Tbilisi. Symbolika a liturgická praxe“, M. Řoutila „Křesťané z „hory služebníků Božích“ aneb Ṭúr ‘Abdín a jeho obyvatelé v minulosti i současnosti“ či M. Černého „Středoevropan Sáva Chilandarec (1837–1912) a mnišská republika Athos. Jubilejní črta ke století od úmrtí českého pravoslavného mnicha“. Dvěma příspěvky připomínáme výročí 1350 let od zesnutí vynikajícího byzantského teologa Maxima Vyznavače. Další zajímavé příspěvky naleznete rovněž v ostatních oddílech.

JazykČeština, angličtina, slovenština
Počet stran407
TypBrožovaná
Rok vydání2013
ISSN1802-8209
ISBN978-80-7465-057-4
Rozměry165 x 235 mm

Parrésia V (2011)

Revue pro východní křesťanství

Michal Řoutil, Pavel Milko (eds.)

V roce 2011 si světová kulturní veřejnost připomněla významné výročí – 1710 let od přijetí křesťanství v Arménii. Revue Parrésia se rozhodla také oslavit toto jubileum – páté číslo proto přináší celkem 8 armenologických příspěvků, mj. první část fundamentální studie H. Utidjiana o arménském Hymnáři, stať A. Sochové o historikovi Łazaru Pharpecim, překlad arménského obřadu křtu či dva eseje – o česko-arménských vztazích a arménské Praze. K obdivu k arménskému hudebnímu dědictví se v profilovém rozhovoru vyznává prof. E. Kindler, umělecký vedoucí souboru Musica Poetica. V dalších příspěvcích je mj. analyzována zádušní praxe ve středověké Rusi, vyložen Boží obraz v člověku jako základ křesťanské antropologie, prozkoumáno působení Ruské pravoslavné misie v íránské Urmii či popsán život a dílo geniálního syrsko-jakobitského polyhistora Gríghóra Barhebraea.

JazykČeština, angličtina, slovenština
Počet stran474
TypBrožovaná
Rok vydání2012
ISSN1802-8209
ISBN978-80-7465-031-4
Rozměry165 x 235 mm

Parrésia IV (2010)

Revue pro východní křesťanství

Michal Řoutil, Pavel Milko (eds.)

Ve čtvrtém čísle mj. přinášíme objevnou studii H. Utidjiana a E. Kindlera o zřejmě nejoriginálnějším autorovi arménského středověku sv. Řehoři z Nareku (včetně ukázky z jeho díla v oddílu Fontes) a profilový rozhovor s holandskou kunsthistoričkou českého původu Z. Skálovou, jež se významně zasadila o uchování ikonopisného dědictví egyptských Koptů. Doufáme, že vás zaujmou i ostatní příspěvky, které se věnují mj. světelné metaforice v díle Symeóna Nového Teologa, publikacím pravoslavné církve v Československu v letech 1945–1992, postojům pravoslavných tradicionalistů k církevnímu kalendáři, vývoji světové, české a slovenské byzantologie či působení českých kapucínů v Gruzii. Přinášíme rovněž dva překlady – stať srbského historika R. Pilipoviće Změna jurisdikce nad pravoslavnými v Československu 1945–1946 a esej jednoho z nejvýznamnějších současných pravoslavných teologů Christose Jannarase „Církev v postkomunistické Evropě“.

OBSAH

Editorial

ORTHODOXIA

Vojtěch Hladký, Světelná metaforika v Hymnech Symeóna Nového Theologa a její role v Plótínově filosofii

Jana Nováková, Oficiálně vydané publikace Pravoslavné církve v Československu v letech 1945–1992. Prezentace

Vojtěch Benedikt Kolář, Postoje pravoslavných tradicionalistů k církevnímu kalendáři a pokusům o jeho úpravu

Radovan Pilipović, Změna jurisdikce nad pravoslavnými v Československu 1945–1946 (překlad M. M. Šupicová, E. Mlynáriková)

ORIENTALIA

Haig Utidjian, Evžen Kindler, Svatý Řehoř z Nareku. Teologie, motivy a obrazy v díle

MEZI VÝCHODEM A ZÁPADEM

Vojtěch Kubec, První Češi působící uprostřed Kavkazu. Misionářská činnost Aloise Pražského a Alexia Libereckého

Z DĚJIN VĚDY

Lubomíra Havlíková, Byzantologie. K vývoji světové, české a slovenské byzantologie

FONTES

Haig Utidjian, Evžen Kindler, Ukázky z díla sv. Řehoře z Nareku

Marek Dospěl, Jaká je víra Etiopů? Komentovaný překlad jedné kapitoly z Itineraria Remedia Prutkého, OFM

Překlad

ESEJ

Christos Jannaras, Církev v postkomunistické Evropě (překlad Jakub Houdek)

ROZHOVOR

Zuzana Skálová, Michal Řoutil, Za ikonami až na konec světa. Rozhovor o poésis a techné ikon, jejich objevování a restaurování, o cestách, hledání a nalézání, ale také o životě mezi Evropou a Orientem

BIBLIOTHÉKA

Marina Luptáková, Michal Řoutil, „Athoská smuta“ a počátky imjaslavských sporů aneb zamyšlení nad novými publikacemi na stále aktuální téma

VÝROČÍ

Ján Zozuľak, Ctihodný Ján Sinajský (525–600)

Marija Mikeska Šupicová, Připomínka 1100. výročí od úmrtí svatého Nauma Ochridského v Makedonii

Život Naumův (starší) (překlad Zoe Hauptová)

UDÁLOSTI

Vojtěch Kubec, Chrámy za mešity aneb osud jedné klíčové dohody mezi Tbilisi a Ankarou (Zpráva s krátkou bibliografickou poznámkou)

Marek Dospěl, Sté jubileum Koptského muzea v Káhiře 419

ZPRÁVY

Mezinárodní vědecká konference „Rižští starověrci: 250 let kulturně-historické zkušenosti“. 28.–29. května 2010 (M. Řoutil )

De septimo Stromateorum libro. Zpráva o konferenci věnované sedmé knize Strómat Klementa Alexandrijského (Walerian Bugel )

RECENZE

ANOTACE

JazykČeština, anglické resumé
Počet stran480
TypBrožovaná
Rok vydání2011
ISSN1802-8209
ISBN978-80-87378-84-7
Rozměry165 x 235 mm

Perly z pokladnice východního křesťanství

Na pultech dobrých knihkupců se nedávno objevilo nové číslo revue pro východní křesťanství Parrésia. Toto již čtvrté číslo na našem trhu jedinečného periodika přináší zajímavé čtení o pravoslaví a orientálním křesťanství, navíc v přitažlivém grafickém a výtvarném provedení.

Parrésia je v mnoha ohledech pozoruhodným projektem. Spojuje zájem o pravoslaví se zájmem o další společenství řazená do tzv. východní křesťanství, tedy o církev arménskou, koptskou, etiopskou a církve syrské tradice. Jedná se tedy o církve starobylých křesťanských kultur, které v důsledku politických a historických okolností zůstaly izolovány od byzantského a západního křesťanství. Tato společenství jsou nositeli bohatých tradic, o nichž se u nás jen velmi málo ví. Přesto bychom se právě dnes měli o ně zajímat, protože (s výjimkou Arménie a Etiopie) působí zemích se silnou muslimskou většinou, jež navíc v poslední době procházejí krvavými změnami politických režimů a ekonomicko-společenskými kataklyzmaty (Egypt, Sýrie, Irák). Díky tomu je ohrožena samotná existence těchto křesťanských menšin. Tento problém zůstává stranou pozornosti médií i politických elit, nám však lhostejný být nesmí.
Je tu ještě další důvod, proč studovat duchovní a kulturní dědictví orientálních křesťanů v souvislosti s pravoslavím. Všechny tyto tradice – řecko-byzantská, syrská, egyptsko-koptská, zčásti i arménská – jsou součástí oblasti východního Středomoří a Blízkého východu, která formovala tradice křesťanské kultury, teologie, bohoslužby, ikonografie. Jejich studiem tak poznáváme i své vlastní pravoslavné kořeny.
V této souvislosti si dovolím malou odbočku. Z řady důvodů nepovažuji za vhodné užívat pro vztah pravoslaví–orientální církve dvojici pojmů ortodoxní–heterodoxní (s. 2, 457). Pojem heterodoxní v postatě znamená „nepravověrný“. Orientální církve nebyly přítomny či přímo odmítly všeobecný sněm v Chalcedonu a neúčastnily se dalšího dogmatického vývoje církví řecké a latinské tradice. Z tohoto důvodu byly dříve obviňovány z monofyzitismu a označovány za heterodoxní. Monofyzitismus je však většinou orientálních církví odmítán a hovoří proti němu i současná ekumenická jednání s nimi, kterých se účastní konstantinopolský a moskevský patriarchát i další pravoslavné církve. Moderní vývoj láme řadu zažitých schémat a studium pramenů a duchovního života těchto společenství tento trend pouze potvrzuje. Proto považuji za vhodnější užívat pro tyto církve v češtině označení „orientální“, jak to činí např. metropolita Kryštof ve své monografii Orientální pravoslavné církve (Prešov 2004, s. 6).
Čtenáře hlavního pravoslavného časopisu v ČR však jistě zajímají především příspěvky, které jsou v Parrésii věnované pravoslaví. Ty zaujímají úvodní blok nazvaný Orthodoxia, jejž otevírá studie Vojtěcha Hladkého sledující světelnou metaforiku v díle Symeóna Nového Teologa a obhajující její samostatnost a nezávislost na novoplatonismu. V dalším příspěvku zkoumá Jana Nováková oficiální knižní produkci pravoslavné církve na území bývalého Československa v letech 1945–1992. Jednalo se o dobu státního dozoru nad církvemi a vydávání křesťanské literatury bylo z tohoto důvodu početně i tematicky omezené. Přesto v této době vznikly základní liturgické a teologické pomůcky i monografie některých našich teologů. Vojtěch Benedikt Kolář ve svém článku tlumočí názory několika pravoslavných autorů obhajujících starý kalendář proti kalendářním reformám roku 1923. V naší církvi se jedná o téma ožehavé a důležité, avšak v daném příspěvku je zpracována pouze část této problematiky, v jejímž podání můžeme postrádat argumenty protistrany, tedy obhájců kombinovaného kalendáře. Blok završuje studie Radovana Pilipoviće o klíčovém okamžiku dějin naší autokefální církve, kterým byla změna jurisdikce ze srbské na ruskou v letech 1945–1946. Přínos studie, jímž je práce autora v srbských archivech, je však poněkud oslaben absencí odkazů na novější literaturu k tomuto tématu, konkrétně monografie Gorazda Vopatrného Pravoslavná církev v Československu v letech 1945–1951 či druhého vydání monografie Pavla Marka a Volodymyra Burehy Pravoslavní v Československu v letech 1918–1953.
K příspěvkům z pravoslavné oblasti bychom mohli zařadit i stať české byzantoložky Lubomíry Havlíkové, která čtenáři představuje vědní obor byzantologie a seznamuje s jeho dějinami, hlavními směry a národními tradicemi. Jedná se o zasvěcený úvod do disciplíny, který má v Čechách bohatou tradici a bezprostředně se dotýká každého zájemce o základy pravoslaví. K pravoslaví se váže i článek Vojtěcha Kubce věnovaný mezivládní dohodě mezi Gruzií a Tureckem týkající se záchrany gruzínských církevních památek na tureckém území.
Podívejme se stručně na některé další příspěvky. Za vrchol čtvrtého čísla revue osobně považuji vydání ukázek z díla klasického arménského teologa sv. Řehoře z Nareku (Grigor Narekaci). Tento autor tvořil na přelomu prvního a druhého tisíciletí teologické traktáty i umělecká díla. Za jeho nejvýznamnější práci je právem považována Kniha nářku, jež je harmonickou syntézou teologie a poezie. Kniha nářku může v mnohém připomínat žalmy, modlitby svatých otců i básnická díla klasiků. Jednotlivé kapitoly se využívají i v modlitební praxi arménské církve (večerní modlitby, liturgie), v našem prostředí je však jeho dílo zatím téměř neznámé. Proto by si jistě zasloužilo celistvý překlad a přebásnění, což je úkol neobyčejně těžký, má-li být zachována jak básnická krása, tak teologická obsažnost. Uvedení díla sv. Řehoře z Nareku do českého prostředí je provázeno fundovanou studií Haiga Utidjana a Evžena Kindlera.
Dalším vrcholem revue je rozhovor s historičkou umění a restaurátorkou ikon Zuzanou Skálovou, která se ve svém oboru stala jednou z nejuznávanějších autorit. Její zásluhou byly zachráněny mimo jiné i vzácné koptské ikony z údolí Nilu.
Méně obsažný je esej řeckého myslitele Christose Jannarase Církev v postkomunistické Evropě, který svými tezemi o propojenosti konfese a kultury, stejně jako nesmiřitelnou kritikou západního křesťanství v podstatě opakuje téměř dvě století staré teze Alexeje Chomjakova.
Číslo revue je završeno zprávami a recenzemi, z nichž se řada týká i pravoslavného světa. Při závěrečném přehledu nové literatury k tématu východního křesťanství si český čtenář povzdychne, protože prakticky žádná z představovaných zahraničních knih není dostupná v našich knihovnách.
Četbu revue zpříjemňují hojné ilustrace, barevná příloha i přitažlivá obálka. Pokud je možné něco vytknout, tak na některých místech selhavší korektury.
Revue Parrésia kráčí po cestě u nás zatím málo prošlapané. Otevírá pro nás světy starých křesťanských civilizací, které jsou nám nehledě na jejich zdánlivou exotičnost blízké. Jedná se o svět, který je jako vše krásné v dnešním světě ohrožen. Svět, který nedílně souvisí s pravoslavím. Proto je třeba četbu revue Parrésia vřele doporučit. Přejeme jejím šéfredaktorům Michalu Řoutilovi a Pavlu Milkovi hodně zdaru v práci a dostatek pozorných čtenářů.

H. Nykl, Hlas pravoslaví 4 (2012), s. 20–21.

Parrésia II–III (2008–2009)

Revue pro východní křesťanství

Michal Řoutil, Pavel Milko (eds.)

Předkládané dvojčíslo obsahuje několik desítek příspěvků, mj. studii o situaci Makedonské církve v letech 1950–1967, rozbor díla O Vardanovi a arménské válce historika Ełišēho, pojednání o vztazích etiopské církve a evropských misionářů v 16.–17. století či první překlady děl gruzínské a arménské středověké literatury.

Zvláštní pozornost si zaslouží rozsáhlý tematický blok Aghet. Sajfó. Xerismos. Arméni, Syřané a Řekové v Osmanské říši a jejich genocida v letech 1912–1922 (na pozadí vývoje v 19.–20. století). Jedná se o první podrobné zpracování této problematiky u nás.

OBSAH

Editorial

ORTHODOXIA

Eliška Mlynáriková, Pravoslavná církev v Makedonii v letech 1950–1967

Radmila Radić, Vzdělávání kněžstva srbské pravoslavné církve v 19. století a v první polovině 20. století

ORIENTALIA

Anna Sochová, Arménský historik Ełišē a jeho dílo O Vardanovi a arménské válce v historicko-literárních souvislostech

MEZI VÝCHODEM A ZÁPADEM

Jan Záhořík, Etiopská ortodoxní církev a evropští misionáři 16.–17. století: střet mezi křesťanským Východem a Západem?

Karel Sládek, Hesychastická „modlitba srdce“ ruského Poutníka v české reflexi

TÉMATICKÝ BLOK

Michal Řoutil, Aghet. Sajfó. Xerismos. Arméni, Syřané a Řekové v Osmanské říši a jejich genocida v letech 1912–1922 (na pozadí vývoje v 19.–20. století)

Petra Kohoutková, Arméni v Osmanské říši do konce 19. století

Petra Kohoutková, Aghet. První genocida 20. století

Petra Kohoutková, Dědictví genocidy a problematika současných arménsko-turecko-kurdsko-ázerbájdžánských vztahů

Michal Řoutil, Syrští křesťané v Osmanské říši (od 19. století do roku 1914)

Michal Řoutil, Sajfó. Genocida Syřanů v Osmanské říši (1914–1918)

Michal Řoutil, Od genocidy k onomatocidě. Osudy syrských křesťanů ve 20. století

Petr Novák, Řekové v Osmanské říši a v Turecku v letech 1912–1922

Petra Kohoutková, Michal Řoutil, Aghet. Sajfó. Xerismos v současném vědeckém diskurzu aneb zamyšlení nad milníky z oblasti genocide studies posledních let

Anna Sochová, Český cestovatel Karel Hansa, očitý svědek následků, arménské genocidy

Karel Hansa, „Největší útěk křesťanů, známý v dějinách lidstva“. Úryvky z knihy K. Hansy Hrůzy Východu

„Babička mi vyprávěla ještě hroznější věci než ty, které jsou obecně známy“. Rozhovor s výtvarným umělcem Tigranem Abramjanem

FONTES

Hana Zahradníčková, Agathangełos a dějiny Arménů

Agathangelos – Dějiny Arménů

Vojtěch Kubec, Umučení svatého Aba

[Umučení svatého Haba]

Ján Zozuľak, O tom, aké je povolanie kresťana

ESEJ

Václav Huňáček, K otázce unionismu a protireformace za tureckého ohrožení Střední Evropy

BIBLIOTHÉKA

Marek Dospěl, Christianity and Monasticism in Egypt aneb nový a vitální fenomén na poli koptských studií

MÉMORIAL

Arthur A. Vööbus (1909–1988) (Michal Řoutil) 481

Vladimír Nikolajevič Losskij (1903–1958) (Marina Luptáková) 489

PERSONALIA

Sebastian Paul Brock aneb malfónó syrologických studií slaví sedmdesátiny (Michal Řoutil)

UDÁLOST

Marija Šupicová, Pět let od požáru v klášteře Chilandar

VÝROČÍ

Arménský Matenadaran slaví 50 let (Hana Zahradníčková)

ZPRÁVY

Devátý mezinárodní kongres koptských studií (9th International Congress of Coptic Studies)

Patristická konference 2008

Jedenáctá konference Mezinárodní Asociace Arménských Studií (AIEA – Association Internationale des Etudes Arméniennes) 10.–12. září 2008, Sorbonne a Collège de France, Paris

X. Symposium Syriacum a VIII. konference arabsko-křesťanských studií

RECENZE

ANOTACE

JazykČeština, anglické resumé
Počet stran639
TypBrožovaná
Rok vydání2010
ISSN1802-8209
ISBN978-80-87378-20-5
Rozměry165 x 235 mm

Parrésia I (2007)

Revue pro východní křesťanství

Michal Řoutil, Pavel Milko (eds.)

První číslo revue obsahuje řadu zajímavých příspěvků, mj. studii P. Milka Prvotní hřích v Athanasiově De Incarnatione, přehledové stati M. Šlajerové Palestinská politická teologie. Její vznik, charakteristika, autoři a témata, V. A. Černého Evangelizace Kavkazu, Z. Poláčka Etiopská církev či S. P. Brocka Syrský Orient: třetí ,plíceʻ církve? V oddílu Fontes je publikován první český překlad gruzínské hagiografie Mučednictví a utrpení Eustathia Mcchetského.

OBSAH

ORTHODOXIA

Pavel Milko, Prvotní hřích v Athanasiově De Incarnatione

Ján Zozuľak, Teológia zhrnutia Irineja Lyonského (140–202)

Eliška Mlynáriková, Pravoslavná církev ve vardarské Makedonii v letech 1941–1950

Gorazd Josef Vopatrný, Pravoslavná církev v Československé republice a pomoc některých jejích představitelů Židům v letech 1938–1941

ORIENTALIA

Sebastian P. Brock, Syrský Orient: třetí „plíce“ církve? (přel. D. Michnová, W. Bugel)

Jana Nováková, Dar slz v díle sv. Izáka Syrského

Anna Sochová, Druhá vlna christianizace Arménie a kavkazské Albánie

Zdeněk Poláček, Etiopská církev

MEZI VÝCHODEM A ZAPADEM

Václav A. Černý, Evangelizace Kavkazu

Monika Šlajerová, Palestinská politická teologie. Její vznik, charakteristika, autoři a témata

Marek Dospěl, Hledat první křesťany v egyptském písku

Michal Téra, Kult proroka Elijáše v slovanské lidové kultuře

Gorazd Josef Vopatrný, Sv. Patrik z pohledu pravoslavné spirituality

Štefan Pružinský, ml., Videnie a poznanie v listoch svätého apoštola Jána

FONTES

Mučednictví a utrpení svatého Eustathia Mcchethského (přel. Petr Maršík, úvod Vojtěch Kubec)

ROZHOVOR

„Skutečný ekumenismus začíná s lidem Božím, který je na cestě“. Rozhovor s arménským katholikem Kilíkie Aramem I.

Aram I. Keshishian, moderátor Světové rady církví a katholikos Kilíkijského arménského patriarchátu – život a dílo (M. Šlajerová)

MÉMORIAL

Pavel Alexandrovič Florenskij (1882 – 1937)

P. A. Florenskij, Poznámka ke vztahu křesťanství a kultury (přel. J. Hrazdírová)

PERSONALIA

Stylianos Georgiou Papadopulos

ZPRÁVY

„Jednota a katolicita církve“. Patrologické kolokvium s katolicko-pravoslavnou účastí (Sibiu, 27. – 30. 6. 2007) (přel. L. Karfíková)

RECENZE

ANOTACE

 

JazykČeština, anglické resumé
Počet stran320
TypBrožovaná
Rok vydání2008
ISSN1802-8209
ISBN978-80-86818-59-7
Rozměry165 x 235 mm

Ročenka Parrésia (2007) navazuje na sborník Orthodox revue, vydávaný v letech 1997−2001, ale ubírá se jiným směrem. Cílem nového periodika je podle slov šéfredaktorů Pavla Milka a Michala Řoutila „představit křesťanský Východ jako svébytnou entitu a neopomenutelnou součást světového křesťanstva“. Křesťanský Východ chtějí představit nejen v jeho pravoslavné, ale i orientální podobě. Kromě teologie se má sborník věnovat i kulturním dějinám, výtvarnému umění či politickým a historickým souvislostem života východních církví. Parrésia chce uveřejňovat nejen statě českých autorů, ale také překlady základních děl východního křesťanství z originálních jazyků. Připravuje i autorské rozhovory s významnými osobnostmi, recenze a snaží se poskytovat také co možná nejširší přehled publikací vydaných za dané období.
Parrésia přináší kultivovaně psané, obsahově cenné příspěvky s bohatým poznámkovým aparátem a pečlivými odkazy z pera vzdělaných odborníků. Každý, kdo má zájem o hlubší poznání spirituality Východu nebo o práce pravoslavných teologů, zde najde dostatek pozoruhodných statí a v poznámkovém aparátu i hojnou inspiraci k dalšímu sebevzdělávání. Kromě textu Prvotní hřích v Athanasově De Incarnatione (P. Milko), zaujmou čtenáře také méně známé informace z dějin pravoslavné církve. Snad jen příspěvek o pomoci některých představitelů Židům v letech 1938−1941 (G. J. Vopatrný) se ale velmi zaměřuje na detail a postrádá komparativní historické souvislosti. V nezasvěceném čtenáři může vyvolat názor, že arcibickup Savatij, byl jen jakousi zvrhlou duchovní osobu, která za peníze křtila Židy a znemožňovala činnost vladykovi Gorazdovi. Tak jednobarevná situace zde nebyla. Je třeba mít stále na zřeteli specifické okolnosti, jak byla obnovována cyrilometodějská tradice v poválečném Československu. Na jedné straně zde již existovali vědomě pravoslavní Češi, vychovaní duchovními, kteří působili při chrámu sv. Mikuláše. K těm náležel jak dr. Červinka, tak kontantinopolským patriarchou řádně vysvěcený arcibiskup Savatij, který se ocitl ve velmi složité situaci, protože paralelně zde vznikala velmi početná skupina českých konvertitů z řad římskokatolické církve. Ty vedl Matěj Pavlík – biskup Gorazd, který byl vysvěcen srbským patriarchátem. Ve snaze přiblížit pravoslaví Čechům požádal například o výjimku slavení Paschy podle gregoriánského kalendáře. Třetí skupinu pravoslavných tvořila početná ruská emigrace po roce 1917.
Teologii Irineje Lyonského se ve svém příspěvku věnuje prof. ThDr. J. Zozuľak, PhD. z PBF PU v Prešově. Všechny čtenáře, kteří s oblibou čtou o životech svatých, potěší český překlad P. Maršíka z akademické edice Památky staré gruzínské hagiografické literatury „Mučednictví a utrpení sv. Eustathia Mcchetského“.
Jinými slovy: pokud se rozhodnete pro Parrésii (2007), čeká vás 318 stran zajímavého čtení.

Svatava Maria Kabošová, Hlas pravoslaví 9 (2008).

* * *

První číslo nového sborníkového projektu si neklade za cíl jen pokračovat v předchozí řadě sborníků s texty o pravoslavné teologii, zvané Orthodox revue, ale otevřelo též prostor univerzálnějšímu (ekumenickému) pohledu na křesťanství. Tento odvážný editorský počin si zaslouží pozornost, protože vyplňuje mezeru v poznání rozmanitého světa křesťanského Východu v našich geografických šířkách a délkách. Najdeme zde kromě pravoslavné teologie a historie, které vytvářejí první blok, s názvem Orthodoxia (tuto první část lze považovat za dědictví Orthodox revue), také druhý blok, s názvem Orientalia, přinášející články z prostředí křesťanských církví Orientu, které (dnes mnohdy již nesprávně) nazýváme jako nestoriánské a nechalcedonské – tedy „nepravověrné“. Neméně zajímavý je třetí blok, sledující setkávání křesťanství mezi Východem a Západem. Sborník je zakončen českým překladem článku „Mučednictví a utrpení svatého Eustathia Mcchethského“, rozhovorem s arménským katholikem Kilíkie Aramem I., memoriálem o Pavlu Florenském, recenzemi a anotacemi.

První část, Orthodoxia, přináší články Milka, Zozuľaka, Mlynárikové a Vopatrného. Pavel Milko v příspěvku „První hřích v Athanasiově De incarnatione“ představuje pozici Athanasia k prvotnímu hříchu Adama, který člověka nechal „onemocnět“ vášní a hříchem, a to většinou v apologetické opozici vůči katolickému (možná lépe Augustinovu) pojetí „dědičného“ hříchu narušujícího přirozenost. (Škoda, že autor přínosný článek pojal tónem apologie pravoslaví vůči katolictví, jelikož jeho kritické námitky vůči extrémním teologickým pozicím zastávají i někteří současní katoličtí teologové.) Ján Zozuľák shrnuje teologii Ireneje Lyonského. Eliška Mlynáriková odhaluje otevřené i skryté nábožensko-politické motivy pro snahu vytvořit národní církev v Makedonii mezi léty 1941–1951. (K článku poctivě hledajícímu motivy pro vytvoření makedonské církve dodejme, že každé rozdělení křesťanů narušuje univerzalitu, oslabuje sílu křesťanství a přináší hřích rozdělení, plný antagonismů.) Rozhodně by čtenáři neměl ujít článek Gorazda Josefa Vopatrného s názvem „Pravoslavná církev v Československé republice a pomoc některých jejích představitelů Židům v letech 1938–1941“, který – jak samotný název napovídá – dává nahlédnout na pomoc pravoslavné církve Židům v prvních letech druhé světové války, zejména na problematiku vydávání křestních listů a hledání možnosti vycestovat.

Druhá část, Orientalia, je otevřena zřejmě nejzajímavějším článkem Parrésie, s názvem „Syrský Orient: třetí ‚plíce‘ Církve?“, což je rozšířená verze přednášky Sebastiana P. Brocka, kterou měl na Papežském orientálním institutu a na kterou navazuje tematicky blízký článek Jany Novákové „Dar slz v díle sv. Izáka Syrského“. Sebastian P. Brock se snaží připomenout, že v křesťanství kromě „latinského Západu“ a „řeckého Východu“ existuje i „syrský Orient“, jenž má své semitské kořeny, v teologii používá poezii, pyšní se mnišskou tradicí a specifickou spiritualitou (například pokání vnímá jako terapii), a vysvětluje christologické postoje, které – podle jejich pohledu – nejsou v rozporu s christologií katolické a pravoslavné církve. Následné příspěvky Anny Sochové o pokřesťanštění Arménie a kavkazské Albánie a Zdeňka Poláčka o etiopské církvi seznamují s dějinami těchto církví, které rozšiřují obzor o poznání života křesťanů ze zemí nám tolik vzdálených. Jak již bylo uvedeno, tato druhá část přináší objev pestrosti forem křesťanství Orientu, který otevírá cestu k poznání křesťanů, kteří mají možná blíže ke kultuře a prostředí života prvotní církve než my „západní“ křesťané.

Z článků třetí části, nazvané Mezi Východem a Západem, v níž jsou příspěvky Václava Černého o evangelizaci Kavkazu, Moniky Šlajerové o palestinské politické teologii, Marka Dospěla o egyptském křesťanství, Michala Téra o kultu Eliáše ve slovanské lidové kultuře, Gorazda Josefa Vopatrného o sv. Patriku v pravoslaví a Štefana Pružinského ml. na téma vidění a poznání v Janových listech, si rozhodně zaslouží pozornost druhý jmenovaný. Monika Šlajerová v článku s názvem „Palestinská politická teologie. Její vznik, charakteristika, autoři a témata“ představuje velmi zajímavý fenomén vlivu socio-politické situace blízkovýchodní a palestinské církve, zejména izraelsko-palestinského konfliktu, na formování teologických pozic, z nichž některé jsou blízkovýchodní analogií „teologie osvobození“, jak ji známe od katolických teologů z latinské Ameriky.

Rozhovor s Jeho Svatostí Aramem I. Keshishianem, katholikem-patriarchou Kilíkijského arménského patriarchátu, je veden se zřetelem na aktuální témata ekumenismu a mezináboženského dialogu v politicky náročných podmínkách. (Z rozhovoru je zřejmé, že duch dialogu Druhého vatikánského koncilu není spoután hranicemi katolické církve, ale je univerzální a podtrhuje „znamení časů“, jež rozpoznávají křesťané všech denominací.)

Závěrem lze jen konstatovat, že projekt Parrésia je velmi přínosný počin, který s poměrně zajímavým designem a s přijatelnou formou ročníkových sborníků má v sobě potenciál být opravdu průkopnickým.

K. Sládek, Teologické texty 3 (2009).