Čeština   |   English

Připravujeme | Parrésia - Ročenka pro východní křesťanství

Edice Pro Oriente

The Art of The Armenian Book through the Ages / Հայ գրքարուեստը դարերու ընդմէջէն / Arménské knižní umění v průběhu staletí

Haig Utidjian

Předkládaný katalog „Arménské knižní umění v průběhu staletí ‒ ,Ti, kdo pili z toků Ducha“ vychází při příležitosti stejnojmenné výstavy, která se uskuteční v Národní knihovně České republiky od 12. do 25. října 2016. Pozvánka zde, program přednášek zde.

Kniha obsahuje fotografie a popisky (ve třech jazycích ‒ angličtině, arménštině a češtině) sedmdesáti pěti manuskriptů a tisků, které vybral a okomentoval Haig Utidjian. Důraz je kladen na rané tisky, mj. vynikající editiones principes arménské Bible, Hymnáře a jiných liturgických knih. Zvláštního prostoru se dostalo dílům sv. Řehoře z Nareku a arménské církevní hudbě. Autor se zaměřil na představení typických rysů této tvorby, jež spočívá v jednotném propojování nejlepších dobových trendů evropské knižní ilustrace s prvky arménské tradice rukopisných iluminací. Publikace rovněž obsahuje významné příspěvky na témata přítomná na výstavě ‒ věnuje se také arménsko-českým literárním vztahům či genocidě Arménů v Osmanské říši během 1. světové války.

Katalog má povahu vědeckého pojednání, může však sloužit též jako příruční kniha pro všechny milovníky krásných tisků či jako půvabný a nádherně ilustrovaný úvod do arménské kultury a spirituality.

JazykAngličtina, arménština, čeština
Počet stran298
TypVázaná
Rok vydání2016
ISBN978-80-7465-222-6
Rozměry210 x 280

Haig Utidjian, Cert. of Adv. Studies GSMD, M.Sc.(DIC), B. Sc., studoval na Univerzitách v Sussexu, Londýně, Cambridge, v Guidhall School of Music and Drama v Anglii a absolvoval soukromé konzultace u Carlo Maria Giulini, Hugues Cuenod a Josefa Kuchinky. Byl rovněž žákem arcibiskupa Zareha Aznaworeana na svém rodném Kypru, kde byl také v roce 2000 vysvěcen jáhnem Arménské apoštolské církve. V Praze pravidelně slouží při bohoslužbách v kostele sv. Jiljí. Profesionálně působí jako orchestrální a operní dirigent a sbormistr. Od roku 2001 je šéfdirigentem Orchestru a Sboru Univerzity Karlovy v Praze. Vedle své hudební dráhy se intenzivně věnuje arménské hymnologii a patrologii a pravidelně se účastní mezinárodních armenologických konferencí.

Vývoj arménské kultury je od pátého století po Kristu úzce provázán s vlastním písemnictvím. Rukopisy a knihy udržovaly náboženskou a etnickou identitu Arménů po celém území jeho diaspory, pomáhaly mu v nejtěžších chvílích a zachovávaly pro další generace klíčové texty. Zároveň se díky bohatým knižním iluminacím a vyspělému grafickému ztvárnění stávaly významnými kulturními památkami a do značné míry i symboly arménské kultury. Z důvodu rozptýlení arménské komunity z jejího původního etnického prostoru se pak tyto knižní artefakty dostávaly i na území Ruské říše, Polska či Balkánského poloostrova. V našem prostředí je obeznámenost s arménskou kulturou zatím relativně malá, nicméně můžeme konstatovat, že zájem o ni v posledních desetiletích vzrůstá, a to i v souvislosti s přítomností arménské komunity a Arménské apoštolské církve v České republice.

Recenzovaná publikace je pro českého čtenáře vítaným představením jedné z nejvýznamnějších složek tradiční arménské kultury. Jedná se o katalog stejnojmenné výstavy, která se za velkého zájmu publika konala v prostorách Národní knihovny ČR ve dnech 12.–25. října 2016. Reprezentativnost tohoto díla však překračuje hranice pouhého katalogu a může sloužit i jako úvod do armenistické problematiky či pro milovníka starých tisků. Publikace vznikla s přispěním Národní knihovny ČR a Národní knihovny Arménie a je koncipována jako anglicko-arménsko-česká trilingva. Autor Haig Utidjian působí jako šéfdirigent Orchestru a sboru Univerzity Karlovy, přednáší na Ústavu východoevropských studií FF UK a slouží jako jáhen (diákon) Arménské apoštolské církve. Je autorem řady vědeckých článků a pojednání zabývajících se arménskou literární, náboženskou a hudební kulturou.

Katalogová část je rozdělena na pět oddílů. První se věnuje památkám arménské knižní kultury, mezi nimiž jsou zastoupeny především evangeliáře, Bible a bohoslužebné knihy. Nejstarší artefakty jsou představeny faksimiliemi, novější (cca od 18. století) pak originály. Jsou zde zastoupeny hlavní proudy arménské knižní tvorby před první světovou válkou: světoznámé rukopisy středověké kilikijské Arménie, produkce západních tiskáren pozdějšího období a tvorba arménské komunity na území někdejší Osmanské říše. Bohužel nejhodnotnější segment – arménské středověké rukopisy – je demonstrován pouze jednou položkou. Následuje tematický oddíl věnovaný jedné z nejvýznamnějších postav arménské teologie, hymnografie a kultury svatému Řehoři z Nareku (Grigor Narekaci). Představena je faksimilie vydání jeho slavné Knihy nářku, vzniklá ve 12. století, a vybraná knižní vydání jeho liturgických a teologických děl z dalších staletí až po dnešek. Třetí oddíl je věnován edicím arménské liturgické hudby, ať již s tradiční arménskou notací či v evropském úzu.

Čtvrtý oddíl je zaměřen na česko-arménské literární vztahy. Otevírají jej knižní vydání dvou děl Jiřího Deodáta († 1740), Arména (podle jiných údajů Asyřana), žijícího a působícího v tehdejší Praze. Následují reprodukce titulních stran arménských překladů z české literatury a českých překladů z literatury arménské zahrnující období přelomu 19. a 20. století až po dnešek. Oddíl je doplněn výběrem českých překladů arménských autorů píšících jinými jazyky a ukázkami z české vědecké a časopisecké literatury věnované Arménii a arménské kultuře. Pátý a poslední oddíl se pak zabývá otázkou arménské genocidy a její reflexe v naší zemi; nechybí zde známá publikace Karla Hansy Hrůzy východu, Čtyřicet dnů Franze Werfela či nejnovější publikace českých badatelů Michala Řoutila, Petry Košťálové a Petra Nováka Katastrofa křesťanů.

Katalogová část publikace je doplněna oddílem studií věnovaných armenistické problematice. Haig Utidjian věnoval první z nich teologickým myšlenkám a oblíbeným motivům v tvorbě sv. Řehoře z Nareku, druhou pak výkladu systému notace arménského církevního zpěvu. Milada Kiliánová zpracovala téma česko-arménských a arménsko-českých literárních vztahů a Michal Řoutil se zaměřil na tragické osudy arménského národa během genocidy, k níž došlo v osmanské říši v letech 1915–1916. Studie tak organicky doplňují informace obsažené v katalogové části publikace.

Arménské knižní umění v průběhu staletí je publikací reprezentativní a po technické stránce velmi dobře zvládnutou. Jako každé náročné knižní dílo se však ani ona nevyhnula dílčím nedostatkům, které však nejsou na závadu celkovému poselství díla. Jedním z diskutabilních řešení je užívání při přepisu arménských jmen do češtiny transliterace místo srozumitelnější a běžnější transkripce. Dochází tak ke zbytečné exotizaci problematiky, která má být českému čtenáři naopak přiblížena.

Otázky může vyvolávat také teologická terminologie, kde jsou voleny termíny příznačné pro katolické prostředí (misál, litanie, schola), jež však pro východní rity nejsou zcela adekvátní. V některých případech se užité výrazy míjí s českým teologickým územ („rituální knihy“ místo „bohoslužebné/liturgické knihy“, s. 38; „ritů křtu a biřmování“ namísto „obřadů/svátostí“, s. 58; „extra-kanonický“ namísto „deuterokanonický“, s. 89). Řada v češtině nezvyklých pojmů souvisí také s anglismy, s nimiž se v českých pasážích setkáme (např. pravidelně se objevuje slovo „monumenty“ místo „památky“). K nedostatkům editorského rázu patří také absence očíslovaného seznamu všech ilustrací, který by měl být součástí každého katalogu a jenž by usnadnil orientaci v publikovaném materiálu.

Text k jednotlivým položkám katalogu i závěrečné studie svědčí o fundovanosti a zvládnutí problematiky. Ne vždy jsou však všechny reálie zcela vysvětleny, nedozvíme se například, odkud se vzal název Páteční kniha (s. 48). Lze polemizovat i s některými názory o českém prostředí; tak například se nedomnívám, že „[n]ení bohužel pochyb o tom, že Češi vnímají arménskou kulturu téměř výhradně optikou sovětské éry“ (s. 38), a stejně tak není přesné užívat pro roky 1948–1989 u nás označení „sovětská éra“. Vzhledem k názvu knihy je také poněkud diskutabilní zařazení pasáží o české armenistické produkci a genocidě Arménů, avšak to má zase své opodstatnění pro čtenáře, kterému by publikace mohla sloužit jako obecný úvod do armenistické problematiky.

Katalog Arménské knižní umění v průběhu staletí je prací, která nemá v našem prostředí dosud obdoby. Náročná problematika byla zdařile zvládnuta a publikace bude sloužit nejedné generaci českých čtenářů jako kultivované a atraktivní seznámení s významnou složkou světového kulturního dědictví, jíž arménské knižní umění bezesporu je. Nezbývá než doufat, že se v budoucnu od hlavního autora i jeho kolegů dočkáme publikací, které českému zájemci zpřístupní další oblasti starobylé a zároveň stále živé arménské kultury.

Hanuš Nykl, Slovanský přehled 2/2018, s. 426–428.

Edice Pro Oriente

Novinky

Partneři