Nina Vasiljevna Sinicynová (1936) – patří k předním ruským medievistům a textologům, věnuje se především ruskému středověkému myšlení, dějinám církve, kultury a písemnictví. Je autorkou více než 100 publikací, z nichž největšího ohlasu dosáhla monografie Maxim Řek v Rusku (Максим Грек в России, Moskva 1977) a Třetí Řím. Původ a evoluce ruské středověké koncepce, 15.–16. století (Третий Рим: Истоки и эволюция русской средневековой концепции. XV–XVI вв., Moskva 1998).
Nestává se to příliš často, aby k nám byly dějiny tak milosrdné a zachovaly nám příběh obyčejného člověka – navíc pokud je to příběh, u něhož se téměř nechce věřit, že se opravdu stal. A přeci se takový příběh stal a takový život byl odžit. Byl to život Michaela Trivolise, mnišským jménem Maxima, který odešel z rodné Helady, prožil mládí v renesanční Itálii, uchýlil se do klášterů na Svaté Hoře Athos, až ho osud zavál do mrazivé „Moskovie“, aby zde strávil v klášterních kobkách více než dvacet let jako nespravedlivě odsouzený vězeň a nakonec zde i zemřel.
Trivolis je v ruském prostředí znám jako Maxim Řek, učenec, který přišel do moskevského státu, aby se zde podílel na rozsáhlé překladatelské činnosti. Seznámil rovněž tehdejší ruskou vzdělanost s novodobou textovou kritikou a zásadami filologické práce, uvedl do ní témata a polemiky, které byly známé v západní Evropě a aktualizoval odkaz řecké patristické vzdělanosti, přičemž neopomíjel ani do té doby na Rusi jen málo frekventované antické autory. To vše v podmínkách téměř nesnesitelných – po několika letech upadl do nemilosti u moskevského velkoknížete Vasilije III. a části církevních kruhů, takže se stal jedním z obviněných v rozsáhlém procesu, který pro něho skončil odsouzením k těžkému žaláři.
Není proto divu, že jeho osobnost přitahuje především ruské badatele, a to již od 19. století. Nejnovějším příspěvkem je publikace Niny Sinicynové, významné moskevské odbornice na pozdní ruský středověk a jeho myšlenkový a duchovní kontext. Ve své nové monografii badatelka vystoupila daleko za ruský obzor a pečlivě zmapovala osudy Michaela Trivolise alias Maxima Řeka od jeho mladých let až po soudní procesy v Rusku. Zvláště se zaměřila na jeho italský pobyt, jemuž je věnována druhá kapitola knihy („Itálie“). Sinicynová umně navazuje na své badatelské předchůdce, doplňuje je a opravuje, a tak skládá obraz životní pouti Michaela Trivolise po renesanční Itálii, jeho kontakty s významnými aktéry tehdejší doby, jimiž byli např. Pico della Mirandola, benátský nakladatel Aldo Manucius nebo básník Angelo Poliziano. Trivolis tehdy patřil do řecké komunity, jejíž příslušníci většinou odešli z Řecka po dobytí Konstantinopole Turky a do Itálie přinesli množství řeckých textů antické i patristické tradice, které na italské prostředí působily jako zjevení a staly se jedním ze zdrojů renesanční kultury. Významní italští vzdělanci se začali učit řecky, překládat řecké texty a vydávat řecké knihy – a Michael Trivolis byl jedním z mladých a žádaných překladatelů a učitelů řeckého jazyka a vzdělanosti. Michael se však kolem třicítky rozhodl pro mnišskou dráhu – později odešel na Athos, kde strávil deset let a přijal zde jméno Maxim. Zůstal však podle všeho v kontaktu s italským prostředím a udržel si i styl, který si z něho přinesl. To Sinicynová velmi dobře demonstruje na jeho pozdních textech, které vznikly až na Rusi, především na polemice proti „latiníkům“.
Podobně podrobně se Sinicynová věnuje i Maximovu pobytu v Moskvě. Autorka rovnoměrně dělí text mezi Maximovu intelektuální činnost, jeho společenské styky a soudní procesy. Jak rozbor Maximových textů, tak soudních dokumentů poskytuje plastický obraz jeho pobytu na Rusi. Sinicynová se probírá i obviněními, která vycházela jak z velkoknížecího dvora, tak z církevních kruhů. To vše autorka proplétá citacemi z Maximových děl a listů. Sinicynové se podařilo ukázat absurdnost obžaloby, kterou si uvědomovali už Maximovi současníci, a nepochybný druhý plán, který se za celým procesem skrýval.
Téma knihy nabízí široký záběr zpracování. Sinicynová však rozumně zvolila střízlivý přístup a kniha není přeplněna fakty až k nečitelnosti, přesto je poctivě badatelsky zpracovaná. Z textu je znát erudice, hluboká obeznámenost s prameny i literaturou týkající se nejen Maxima, ale i kontextu doby jeho života. Čtivost textu je ovšem také zásluhou zkušené překladatelky a odbornice na ruský středověk Jitky Komendové. Překlad netrpí nedostatky v podobě klopýtání a neobratných formulací, ale je zcela plynulý, takže si čtenář ani neuvědomí, že se nejedná o originál.
Pozoruhodný příběh Maxima Řeka ve skvělém zpracování Niny Sinicynové by tak neměl uniknout pozornosti nikomu, kdo se zabývá dějinami pozdního středověku a raného novověku a kdo chce poznat evropskou kulturu v jejím nejvýznamnějším rozpětí – mezi západním a východním křesťanstvím. Proto můžeme vydání této knihy v nakladatelství Pavel Mervart v edici Pro oriente označit za nadmíru záslužné.
Michal Téra, Dějiny a současnost, 9/2013, s. 54.
Přinášíme vám některé barevné reprodukce z obrazové přílohy, kterou najdete v knize.
