Čeština   |   English

Již vyšlo | Parrésia - Ročenka pro východní křesťanství

Edice Pro Oriente

Nebeský žebřík

Ióannés Klimakos
Přeložila Alena Sarkissian

„Nebeský žebřík“ („Scala paradisi“) byzantského mystika Ióanna Klimaka je dnes shodně považován za jedno z nejvlivnějších děl východní i západní asketiky. Spis se těšil mimořádné oblibě již od svého vzniku v 7. století a zanechal výraznou stopu v asketické literatuře i duchovním životě mnichů i laiků následujících staletí.

Předkládané vydání přináší vůbec první český překlad tohoto spisu do češtiny, a to včetně úvodní studie, komentářů a rozsáhlé obrazové přílohy.

JazykČeština, anglické resumé
Počet stran259
TypVázaná
Rok vydání2015
ISBN978-80-7465-125-0
Rozměry145 x 210 mm
EdiceByzantská knihovna, sv. 4

Alena Sarkissian (1979) je vědeckou pracovnicí Kabinetu pro klasická studia Filosofického ústavu AV ČR, v. v. i., působí též na Katedře divadelní vědy FF UK. Zabývá se antickým dramatem a divadlem a jejich pozdější recepcí, a to jak v oblasti teoretického uvažování o divadle v poantické době, tak i v oblasti novodobého divadla a historie inscenování antických her, zejména v českých zemích. Tomuto tématu se věnuje v rámci dlouhodobého výzkumného projektu Kabinetu pro klasická studia Antická tradice v českých zemích. Spolupracuje s divadly při přípravě inscenací antického dramatu (např. Oresteia 2012 v Městském divadle Zlín, Medeia ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti 2008 nebo Élektra 2005 v Divadle Valmet). Věnuje se též překládání a popularizaci vědy. V edici Pro Oriente vydala roku 2012 knihu překladů byzantských kvazidramat Ať múzy promluví.

Je členkou Českého národního byzantologického komitétu a výboru Teatrologické společnosti.

Recenzovaná publikace vznikla v rámci výzkumného záměru GAČR P406/12/0196 „Raně byzantské narativní texty v zrcadle moderní literární teorie“ řešeného na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně a přináší první český překlad vlivného manuálu pocházejícího patrně z první poloviny 7. století, určeného mnichům praktikujícím askezi.

Na s. 11-49 knihy najdeme Úvodní studii k literárním kvalitám Nebeského žebříku, na s. 50-51 seznam použité literatury (o 32 položkách), na s. 53-246 překlad Nebeského žebříku, na s. 247-252 Nástin život otce Ióanna zvaného Scholastikos, představeného na svaté hoře Sinaj, jenž vpravdě náleží ke svatým, sepsaný Daniélem, mnichem v Raithú, člověkem ctihodným a ctnostným; užitečnou pomůckou je Slovníček pojmů, s. 255-256. Publikaci uzavírá  Summary, s. 257.

Ióannés Klimakos (někdy se uvádí i varianta Klimax) získal své příjmení až dodatečně podle svého díla, kterému titul Nebeský žebřík nedal on, jenom tento obraz často používá. Název příručka dostala později. Klimakos působil zřejmě v 7. století – datace jeho narození kolísá v odborné literatuře v rozmezí téměř šedesáti let – a údaje o něm lze čerpat jednak z Nebeského žebříku, jednak ze dvou Životů z pera dvou autorů, kteří Ióanna patrně osobně neznali. Žil v klášteře sv. Kateřiny na Sinaji, kam přicházeli mniši z různých zemí; není jisté, jaké byl národnosti. Lze usuzovat na jeho relativní vzdělanost. Po smrti svého učitele starce Martyria odešel, jak líčí jeho životopisec Daniél, na čtyřicet let (patrně biblické symbolické číslo) na poušť, po návratu do kláštera se hned stal jeho igumenem. Ve svém klášteře měl na výzvu Ióanna, představeného kláštera v Raithú, svůj spis sestavit.

Žebřík vznikl v tzv. temném století Byzance, v přechodném období, kdy je na území Východořímské říše klasická kultura postupně nahrazována kulturou a hodnotami křesťanskými. Sepsání Žebříku klade A. Sarkissian až do doby po Ióannově návratu z poustevny a charakterizuje dílo jako „první soustředěné zachycení hodnot tamního způsobu askeze“, ovlivněného různými tradicemi. Ióannés čerpal částečně z tradice klasické, křesťanskou askezi ovlivnila ovšem i tradice židovská a řecko-římské prostředí: askeze byla chápána jako cesta – obrazně pouť z egyptského zajetí, resp. jako stoupání k Bohu, proto obraz žebříku.

Dílo je inspirováno Jákobovým viděním, Gn 28,10-13, obrazem žebříku. Ióannés obrazný „žebřík“ člení na třicet stupňů (opět symbolicky, třicet let Kristova skrytého života): na nižších se mnich učí pokořit určitou vášeň – „pathos“, na vyšších získávat ctnosti. Stupně 1-3 nastiňují situace, které provázejí člověka rozhodnutého vzdát se života ve světě; uzavírá je poučení O snech, které pronásledují novice. Stupně 4-7 pojednávají o základních mnišských ctnostech – poslušnosti, pokání, pamatování na smrt a radostném žalu, stupně 8-26 poučují o boji s vášněmi a o získání jejich protikladů-ctností, s připojeným textem O střízlivém rozlišování. Zde končí praxis; stupně 27-30 pojednávají o vyšších ctnostech, vedoucích k nazírání Boha – k theórii. Na každém stupni Klimakos úvodem definuje příslušné „pathos“, vykládá, jak působí, a pro ilustraci přináší příklady, závěrem pak povzbuzuje. Cílem mnicha má být podle Klimaka tzv. isangelia, dosažení stavu mnišské dokonalosti, kdy se mnich má proměnit v čistě duchovní bytost.

Myšlenkově i literárně Klimaka ovlivnil Euagrios z Pontu, který je mu nejblíže i svým pojetím askeze, dále byly pravděpodobně jeho pramenem Výroky pouštních otců, vyprávění prospěšná pro duši – na ta se Klimakos odvolává – a antické rétorické příručky. Přímo zmiňuje jen Euagria a Órigena, „cokoli převzal od jiných, přetvořil v něco svého,“ jak podotýká překladatelka a autorka studie. Jasný je vliv biblické tradice; texty Bible plní u Klimaka stejnou úlohu jako klasické texty v pozdně antické řecké literatuře. Bible je jediné dílo, které výslovně cituje – nejčastěji žalmy.

Literární stránce Žebříku nebyla zatím odborníky věnována zdaleka taková pozornost jako jeho myšlenkám, je tedy třeba vysoce hodnotit důkladný překladatelčin úvod, v němž se zabývá formou díla, zkoumá literární vlivy na ně, dílo klasifikuje žánrově a dotýká se i interpretace textu.

Klimakův jazyk charakterizuje podle Sarkissian „úsilí o zdobnost a vznešenost kombinované s pregnantním pojmenováváním skutečnosti, zároveň jistá kondenzovanost vyjadřování“. Vzdor myšlenkové i stylistické náročnosti originálu je překlad přístupný; je výborný a spolehlivý. Skvělý jazykový cit překladatelky dokládá mj. její rozhodnutí zprostředkovat alespoň „odstín kvalit originálu“ tím, že hojné biblické citáty (samozřejmě s výjimkou deuterokanonických textů) přináší ve znění Kralické bible. Kromě dobrého překladu i krásného a plynulého jazyka je třeba ocenit velmi pečlivou redakční a korektorskou práci: např. v přepisech řeckých výrazů a jmen je bezchybně vyznačovaná kvantita vokálů (ale s. 79 protodiákon). Pozornosti unikla jen drobná nedopatření: s. 62 „Hospodil“, s. 204 „modeme se“, s. 224 „nejhorší se všeho“, s. 250 „lidé probodávání“. Několikrát není v pořádku interpunkce, kolísá užití předložky s/z: s. 164 „svedení s cesty“, s. 169 „s nebes“, s. 170 „z výšin“, s. 178 „se stolu“. Malou úpravu zaslouží:  s. 66 „mnoho těch, kdo se snažili…, zahynuli“, s. 134 „neposlušnost otci“ by znělo lépe „vůči otci“, na s. 138 je obžerství vůdcem, na s. 139 vůdkyní, s. 150 „naleznou představu, ukrytou jako červa (!) v lejnu“, s. 222 Serafíny – raději Serafy (nevycházet z hebr. plurálu), s. 231 „Ti z nás, kdo předstupujeme před Krále…, nevydávejme se na cestu…“

Jak informuje Slovník řeckých spisovatelů, těšilo se toto dílo velké oblibě ve slovanském světě; o tom, jak pevně bylo zakotveno ve východní duchovní tradici, svědčí skutečnost, že překladu do latiny se dočkalo až ve 13. století. Přesto mělo velký dopad na západní mystiku a askezi. Mladá nadějná klasická filoložka poprvé zpřístupnila svým velmi kvalitním počinem „Rajský žebřík“ odborníkům i zájemcům o kulturní statky v krásné mateřštině.

Irena Zachová, Listy filologické 3‒4 (2016), s. 506‒507.

 

První český překlad Nebeského žebříku sv. Jana Klimaka

Z bohatství řecké patristické literatury byl do češtiny přeložen jen nepatrný zlomek. V poslední době se však vydávání českých překladů začala soustavnějí věnovat dvě nakladatelství – OIKOYMENH (spisy alexandrijské školy a kapadockých otců) a Pavel Mervart. V tomto nakladatelsém domě byla zatím, v rámci edice Pro oriente, publikována díla O Pasše Melitóna ze Sard, Řeči na obranu obrazů sv. Jana Damašského a antologie Obrácení nevěstky Marie a jiné příběhy. Nyní k nim přibyl text neméně významný – Nebeský žebřík sv. Jana Klimaka.

Tato literární památka ze sedmého století se v prostředí křesťanského Východu těší dodnes mimořádné pozornosti. Nejprve podnítila vznik tzv. sinajské školy – autorů žijících stejně jako sv. Jan v monastýru sv. Kateřiny a navazujících na jeho učení, zejména s ohledem na praktikování duchovní bdělosti, hesychie a Ježíšovy modlitby. Později jeho myšlenky rozvíjejí sv. Simeon Nový Teolog (otázka duchovního vedení a daru slz), sv. Petr Damašský (tři způsoby mnišského života) i představitelé vrcholného hesychasmu 13. a 14. století (sv. Řehoř Sinajský klade dokonce Žebřík na první místo ve svém seznamu děl, doporučených mnichům k četbě).

Dílo také přesáhlo hranice řeckého světa a bylo překládáno do dalších jazyků: syrštiny (ještě v sedmém století!), arabštiny, arménštiny, gruzínštiny a staroslověnštiny (desáté století) a později do rumunštiny (počátek sedmnáctého století). Bylo rozšiřováno zejména v mnišských komunitách, kde  se v průběhu Velkého postu pročítá nahlas celé, ale stalo se populárním i mezi laickými věřícími. Na celkový význam poukazuje i fakt, že jeho autor má v pravoslavné církvi dva svátky – první 30. března a druhý, pohyblivý, spadá na čtvrtou neděli Velké postu.

Co způsobilo takový vliv spisu, který je po Bibli a liturgických knihách nejčtenějším textem pravoslaví? Bezesporu komplexní pohled na křesťanský způsob života, který vede od hříchu přes tělesné, duševní a duchovní očišťování až k plné jednotě s Bohem. Metafora žebříku, převzatá ze Starého zákona a starších křesťanských autorů (Řehoř Teolog, Jan Zlatoústý, Theodoret z Kýru), je vztažena na konkrétní případy a stádia askeze, jimiž člověk nutně prochází, pokud usiluje o spásu. A právě pro svůj praktický účel byla a je kniha stále čtena. Rady, v ní obsažené, nejsou spekulativními teoriemi, ale praxí potvrzenými názory zkušeného mnicha, který vedl své žáky – a později celé generace čtenářů – v jejich snaze odvrátit se od své pyšné sebestřednosti, přestat otročit padlému světu a přiblížit se opět k Bohu; posledním bodem výstupu, provázeného mnoha zápasy, pak není  bezvášnivost (která mu předchází), ale láska – nikoli tedy od vášní osvobozená prázdnota, ale čistý, nesobecký a životodárný vztah.

V pravoslavném prostředí je tedy Nebeský žebřík víc než jen literární památkou. Lidé ho nečtou pro estetické potěšení (jako beletrii) nebo za účelem nabytí určitého kulturního poznání (jako literaturu faktu). Otvírají ho z niterné touhy změnit svůj život a jít za Bohem. Kniha sv. Jana je – slovy Georgije Florovského – „pozváním na cestu,“ které, pokud ho vyslyšíme, bude mít pro nás zcela praktický význam. Která starověká, středověká či současná památka je takto živá?

Sinajský otec přitom tlumočí obecnou zkušenost Církve, kterou „pouze“ svým literárním talentem zachycuje. Jeho jazyk oplývá výstižným popisem, trefnými přirovnáními i specifickým mnišským humorem. To ale není podstatné – důležitý je samotný obsah, jenž svou prostou, přitom hlubokou moudrostí přivádí k Bohu.

České vydání Nebeského žebříku splňuje vysoké standardy ediční práce. Základ tvoří pečlivý, terminologicky adekvátní a hlavně čtivý překlad Aleny Sarkassian v odborné revizi odpovědného redaktora edice Pro Oriente Michala Řoutila. Hlavní text je doplněn úvodní studií překladatelky, poznámkovým aparátem, seznamem sekundární literatury a stručným slovníčkem základních pojmů křesťanské asketiky. Vítaným doplněním textu je obrazová příloha, sestávající z reprodukcí dobových vyobrazení (ikony, miniatury) autora a jeho díla. Mervartův Nebeský žebřík tak zůstává i přes své odborné zpracování čtenářsky vstřícnou publikací. Představuje nezanedbatelný vklad do české knižní kultury dneška.

nitriaorthodoxy.blogspot.cz, Jan Křipač, 26. ledna 2016.

Edice Pro Oriente

Novinky

Partneři