Čeština   |   English

Již vyšlo | Parrésia - Ročenka pro východní křesťanství

Edice Pro Oriente

Katastrofa křesťanů

Likvidace Arménů, Asyřanů a Řeků v Osmanské říši v letech 1914–1923

Michal Řoutil, Petra Košťálová, Petr Novák

Předkládaná monografie patří v světovém kontextu vůbec k prvním pokusům představit problematiku vyvražďování křesťanů v Osmanské říši na akademické úrovni v celé její šíři, tedy nikoliv pouze jako národní tragédii Arménů, ale jako snahu o likvidaci veškerého místního křesťanstva, zejména Asyřanů a Řeků.

Ve čtyřech částech knihy je podrobně popsáno postavení křesťanů na sklonku Osmanské říše, průběh tragických událostí, k nimž v letech 1914–1923 došlo, stejně jako jejich následky v dalších letech. Autoři rovněž upozorňují na řadu problematických otázek, mj. na významný podíl císařského Německa a Kurdů na likvidaci křesťanů, reakci dobového českého tisku či ničení kulturního dědictví křesťanů v současném Turecku. Zajímavé paralely přináší také srovnání arménské genocidy a židovského holokaustu.

Kniha využívá nejnovější poznatky v oboru, ale také dobové dokumenty, archivní materiály, diplomatická hlášení, vzpomínky a očitá svědectví přeživších.

Publikace obsahuje unikátní doprovodný materiál včetně více než 200 dobových fotografií, karikatur, kreseb, map a statistických tabulek.

Z ohlasů:

Václav Cílek:

Tato kniha představuje závažnou, dobře napsanou historickou studii. Je ji ovšem možné číst také jako román o nekončícím kruhu násilí, jako další kapitolu knihy Franze Werfela Čtyřicet dnů nebo opery Bohuslava Martinů Řecké pašije. Četl jsem ji ne proto, abych se vzdělal v historii, ale porozuměl současnosti. 

prof. Luboš Kropáček:

Zachycená svědectví o páchaných krutostech jsou místy doslova otřesnou četbou. Je to hrozné poučení, čeho je člověk schopen. Bohužel jde o svědectví autentická, shody výpovědí potvrzují jejich pravdivost. Kniha probírá své téma ve všech myslitelných souvislostech… Je to kniha vypracovaná s dokonalou odborností – v češtině zatím podobné dílo nevyšlo. Kniha si zaslouží vysoké ocenění.

Dan Drápal:

Knihu považuji za naprosto jedinečné dílo, které splňuje veškeré nároky odbornosti, a přitom je psáno velmi čtivě. Předpokládám, že ve svém oboru sehraje podobnou úlohu, jako např. Masarykovo dílo Rusko a Evropa nebo Poválečná Evropa Tony Judta.

Tomáš Weiss:

Vydat v současné geopolitické situaci světa takovou knihu může vypadat jako přilévání oleje do ohně, nad kterým se dnes všichni grilujeme. Ale je to kus historie. A varování před fundamentalismem, touhou ovládat druhé. V tomto příběhu mají máslo na hlavě vládci Osmanské říše.

Dickran Kouymjian:

Lots of work and excellent research.

Zdenko Pavelka:

Kniha je důkladným, čtenářky strhujícím svědectvím o tom, že v Malé Asii se před sto lety odehrál předchůdce holokaustu. A že politické, ekonomické a náboženské pozadí mělo vyvražďování Neturků a nemuslimů téměř shodné rysy s budoucím nacistickým konečným řešením židovské otázky.

Lukáš Nosek:

Vzácná kniha, která burcuje naše svědomí, abychom nezavírali oči nad údělem trpících, i když vzdálených. Jde o kroniku života, který je silnější než smrt.

Raymond Kévorkian:

Fantastická kniha! Určitě dala autorům mnoho práce. Česká veřejnost v ní bude mít od nynějška vhodný materiál k osvětlení daných událostí.

JazykČeština, anglické resumé
Počet stran742
TypVázaná
Rok vydání2017
ISBN978-80-7465-254-7
Rozměry160x230
EdicePro Oriente

Mgr. Michal Řoutil, Ph.D. (1973) ‒ zakladatel edice Pro Oriente. Dědictví křesťanského Východu a šéfredaktor ročenky Parrésia. Revue pro východní křesťanství. Absolvoval studium rusistiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze (Ústav slavistických a východoevropských studií); na Katolické teologické fakultě téže univerzity absolvoval kurz syrské aramejštiny a v oblasti syrologie rovněž publikuje. Věnuje se též studiu křesťanských minorit v Osmanské říši a arménské genocidě. Působí jako překladatel, editor a odpovědný redaktor. Je spoluautorem knih J. Gebelt (ed.) Ve stínu islámu: Menšinová náboženství na Blízkém východě (2016) a Dějiny Ruska (kol. aut., 2017).

PhDr. Petra Košťálová, Ph.D. (1981) získala doktorát v oboru etnologie a historie. Zabývá se tématy etnicity, stereotypů a kolektivní paměti, regionálně se zaměřuje na oblast Kavkazu (zejména na arménský jazyk a kulturu). Věnuje se i překladům z arménské krásné literatury a poezie. Je autorkou těchto publikací: Arménské kroniky od jezera Van. 16. ‒ 18. století (2011), Stereotypní obrazy a etnické mýty. Kulturní identita Arménie (2012) a Písně země Nairi. Lidové a trubadúrské písně středověké Arménie (2006).

PhDr. Petr Novák, Ph.D. (1980) absolvoval studium historie-politologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Doktorát v oboru moderních dějin získal na Fakultě sociálních věd téže univerzity. Zabývá se ruskou a sovětskou zahraniční politikou a mezinárodními vztahy na Blízkém východě v 19. století a v 1. polovině 20. století, československo-tureckými vztahy v letech 1918-1945 a dějinami Turecka. Působí rovněž jako překladatel.

Průvodce genocidou – a co bylo potom

Není zvykem, aby česká humanitní věda stála v celosvětovém měřítku na předních pozicích ve studiu a zpracování některých ze současných témat. Výjimky jistě existují, ale přiznejme si, je jich jako šafránu. Je proto radostnou povinností upozornit čtenáře na knižní počin, který parametrům odpovídá.

Knižní tip chce představit monografii, která jako jedna z prvních na světě předkládá vědecké zpracování šíře temné epochy konce Osmanské říše. Nese název Katastrofa křesťanů. Likvidace Arménů, Asyřanů a Řeků v Osmanské říši 1914-1923, když zde nejde jen o známou otázku genocidy Arménů, která je dodnes ožehavou otázkou ve vztazích Evropy a Turecka, ale předkládá i vyvražďování a deportaci dalších dvou národnostních skupin - Asyřanů a anatolských a pontských Řeků ve studovaném období. „Předkládaná monografie patří ve světovém kontextu vůbec k prvním pokusům představit danou problematiku na akademické úrovni v celé její šíři, tedy nikoli pouze jako národní tragédii Arménů, ale jako proces likvidace všech křesťanských komunit Osmanské říše,“ jak uvádí autoři v Úvodu.

Autoři Michal Řoutil, Petra Košťálová a Petr Novák otázku systematicky studovali nejenom na základě současných poznatků, ale i na základě archivních a dobových dokumentů. Jejich výklad je také protkán osobními vzpomínkami přeživších nebo dobovou knižní produkcí. Bez mála osmi set stránkové monografie je čtivá nejen díky obsahu, ale i díky velkému počtu fotografií, map či přetisků obrázků, portrétů i dobových karikatur.

Cílem knihy bylo „popsat průběh, mechanismy, aktéry, oběti a důsledky této tragédie.“ Proto si autoři nejprve všímají postavení a role křesťanů všech tří národnostních skupin v Osmanské říši od poloviny 19. století do roku 1914.

Poté autoři velmi podrobně předloží faktografický popis systematické likvidace arménských, asyrských a řeckých křesťanů. Zde si všímají chronologie systematické likvidace, tedy vedle důvodů i konkrétních postupů. Vedle toho mapují i geografické pohyby deportovaného obyvatelstva a popisují život v koncentračních táborech.

Ve třetí části se autoři zaměřují na mapování následků tragédie a životu po katastrofě. Zde se věnují nejen životu v diaspoře, ale i následným politickým otázkám (systematickému popírání arménské genocidy, asyrské otázce či řecko-tureckým vztahům).

Přínosná je i čtvrtá část, kde se autoři snaží předložit kontext. Všímají si role Kurdů a císařského Německa v katastrofě, srovnávají genocidu s židovským holokaustem, nebo se zastavují u recepce katastrofy v literárním, divadelním, filmovém či výtvarném umění (nejen operu Řecké pašije Bohuslava Martinů či román Čtyřicet dnů Franze Werfela).

V doslovu se autoři hlásí k současnému evropskému myšlenkovému proudu, který chce podpořit poznání minulosti ožehavých otázek, o kterých se dříve pochybovalo, nebo se zpochybňoval jejich význam. „Nejedná se tak pouze o záležitost historiografie, ale spíše o otázku morální, společenskou a politickou, protože hluboce ovlivňuje nejen identitu samotných protagonistů, ale – a to především – identitu několika generací jejich potomků.“

Vzácná kniha, která burcuje naše svědomí, abychom nezavírali oči nad údělem trpících, i když vzdálených. Jde o kroniku života, který je silnější než smrt.

Lukáš Nosek - Katolický týdeník 32/2017, Perspektivy, s. 9.

 

Dan DRÁPAL:

Autoři Michal Řoutil, Petra Košťálová a Petr Novák dali dohromady pozoruhodné dílo. Kniha Katastrofa křesťanů má podtitul Likvidace Arménů, Asyřanů a Řeků v Osmanské říši 1914-1923. Těmito daty se nenechte mýlit. V knize se dočtete o tom, co předcházelo masakrům v uvedených letech – kniha vás uvede do dějin Turecka v devatenáctém století i v letech těsně před vypuknutím první světové války. Je to pozoruhodné dílo, a jsem přesvědčen, že nejen z hlediska českého čtenářstva.

Domnívám se, že takto zevrubné pojednání tématu likvidace křesťanů v Osmanské říši a následně v Turecku je patrně ojedinělé i v celosvětovém měřítku. Všechna tvrzení jsou pečlivě doložena citáty z dobových materiálů. Vlastní text knihy má 556 stran, doplněných o 92 stran poznámek. Seznam použité literatury vydal na 48 stran. Kniha je vybavena celou řadou pozoruhodných ilustrací, běžnému laikovi těžko přístupných mapek a fotografií.

Masakry křesťanů, které vyvrcholily během první světové války a těsně po ní, nebyly v Osmanské říši žádnou novinkou. O Osmanské říši se někdy říká, že byla tolerantnější než křesťanská Evropa, a jako doklad se zpravidla cituje, že v Osmanské říši našla útočiště řada Židů, vypovězených roku 1492 ze Španělska. Že se jedná spíše o legendu a jakýsi optický klam, mi došlo, když jsem překládal knihu Ibn Warraqa Proč nejsem muslim, která tuto anomálii dává do správných proporcí. Skutečností ovšem zůstává, že někdy vládl v Osmanské říši po dlouhá období relativní klid a mír, a že jednotlivé komunity (v osmanské říši se jim říkalo millety) se mohly spravovat podle svých vlastních zvyklostí. Ještě v devatenáctém století platilo, že arménský millet byl považován za státotvorný a relativně neproblémový. Arméni sídlili zejména na východě dnešního Turecka a pod Kavkazem – na území mnohonásobně větším, než je současná Arménie. Kromě toho ale sídlilo mnoho Arménů i v tehdejším hlavním městě Istanbulu, kde patřili k elitě. Mnozí arménští intelektuálové 19. století neusilovali o samostatnost Arménie a viděli svou budoucnost v rámci mnohonárodní Osmanské říše. Kniha zachycuje určité napětí, které panovalo mezi arménskou elitou ve velkoměstech a prostými arménskými rolníky na východě země.

Přesto už v 19. století (jako ostatně ve všech staletích předchozích) docházelo čas od času k masakrům. Českého čtenáře možná překvapí, že vydatnou měrou se na nich podíleli i Kurdové, jejichž postavení bylo tehdy zcela jiné než dnes. Mezi zemědělskými Armény a bojovnými Kurdy panovalo napětí – a Arméni většinou tahali za kratší konec.

V Osmanské říši žili kromě Turků a Arabů tři početné křesťanské menšiny – Arméni, Řekové a Asyřané, a dále početná menšina židovská. Křesťané tvořili více než čtvrtinu obyvatelstva říše. V dnešním Turecku je křesťanů méně než 1 procento. Vidíme tedy, že v současnosti probíhající likvidace křesťanů v blízkovýchodních zemích má nač navazovat.

Musím se přiznat, že některé stránky jsem nedokázal nepřeskočit. Kniha totiž dokumentuje neuvěřitelné ukrutnosti, jichž se Turci, případně Kurdové dopouštěli na uvedených menšinách.

Autoři se ovšem neomezují na popis událostí. Hledají vysvětlení, co k nim vedlo. Uvádějí nás do smýšlení tureckých politiků – i do smýšlení církevních a intelektuálních představitelů postižených národů.

Zajímavé je, že židé na tom byli o něco lépe než křesťané. Jak Turecko sláblo, snažily se evropské státy zasahovat do jeho vnitřních záležitostí – a občas i chránit křesťanské menšiny. To mělo ovšem patrně nezamýšlený efekt: příslušníci křesťanských menšin začali být vnímány jako agenti nepřátelských mocností. Židy nikdo takto nehájil, a proto za „agenty Západu“ považováni nebyli (viz str. 40). Tato skutečnost byla možná i za přátelstvím mezi Tureckem a Izraelem, které skončilo až během vlády současného prezidenta Erdogana. Autoři dále píší, že evropské mocnosti vzbuzovaly někdy v křesťanech v Osmanské říši nerealistická očekávání, což těmto křesťanům nakonec hodně ublížilo (str. 48).

Kromě popisu událostí a vysvětlení, proč k nim došlo, obsahuje kniha i cenné informace o tom, jak se vyvíjel život zbytků menšin v Turecku poté, co největší vlna vyvražďování opadla, a jak se jednotlivé národy – Turci, Řekové, Arméni aj. – vyrovnávaly s touto tragickou minulostí. Se zájmem jsem četl zejména kapitolu o tom, jak se s genocidou Arménů vyrovnávali a dodnes vyrovnávají turečtí intelektuálové.

Kniha dále obsahuje kapitoly pojednávající o tom, jak se o událostech v Osmanské říši psalo v dobovém českém tisku a jak se masakry jednotlivých národů promítly do umění – do literatury, výtvarného umění, ale i do filmové produkce.

Knihu považuji za naprosto jedinečné dílo, které splňuje veškeré nároky odbornosti, a přitom je psáno velmi čtivě. Předpokládám, že ve svém oboru sehraje podobnou úlohu, jako např. Masarykovo dílo Rusko a Evropa nebo Poválečná Evropa Tony Judta.

Největší zásluhu na vzniku této knihy má nesporně Mgr. Michal Řoutil, Ph.D. Michal Řoutil původně vystudoval rusistiku (na Filosofické fakultě UK) a později ještě kurz syrské aramejštiny na Katolické teologické fakultě UK. Věnuje se problematice Blízkovýchodních křesťanů a je podle všeho největším odborníkem na toto téma.

PhDr. Petra Košťálová, Ph.D. vystudovala etnologii a historii a věnuje se zejména arménskému jazyku a kultuře. Vydala již řadu publikací na toto téma a rovněž překládá z arménštiny.

PhDr. Petr Novák, Ph.D. vystudoval historii a politologii na Filosofické fakultě UK a věnuje se zejména ruské a sovětské zahraniční politice a dějinám Blízkého východu a Turecka.

Zdroj: krestandnes.cz

 

Zdenko Pavelka

Dnešní rychlá média a sebepotvrzující, do sebe zahleděný charakter informací a názorů na sociálních sítích razantně zatahují oponu nad dějinami. A tak minulé chyby i tragédie mají mnohem větší sklon k opakování, jejich důsledky pak ovšem v přímých přenosech. Tohle mě napadalo nad vynikající knihou Katastrofa křesťanů s podtitulem Likvidace Arménů, Asyřanů a Řeků v Osmanské říši 1914–1923. Je to mimořádně objevné vyprávění o tom, co se dělo před sto lety na Blízkém východě, které nemilosrdně odkrývá podobné omyly a pokrytectví dnešních evropských politiků.

Politici turečtí celou dobu po dnešek ostře protestují, když tehdejší počínání Turků kdokoli označí za genocidu. Fakta jsou ale neoblomná. Katastrofa křesťanů je důkladným, čtenářsky strhujícím svědectvím o tom, že v Malé Asii se před sto lety odehrál předchůdce holocaustu. A že politické, ekonomické a náboženské pozadí mělo vyvražďování ne-Turků a nemuslimů téměř shodné rysy s budoucím nacistickým konečným řešením židovské otázky.

Souvislost tragédie Arménů, Asyřanů a Řeků v tureckém prostoru s Německem je mnohem závažnější, než se obecně ví. V knize Katastrofa křesťanů se dočtete, že císařské Německo prokazatelně drželo nad tureckým vražděním patronát. Němci svému tehdejšímu spojenci pomáhali hlavně s armádou nejen logisticky. Zastávali velitelské funkce a například německý generál Liman von Sanders organizoval druhou vlnu vysídlování Řeků z pobřeží Egejského moře. Nebo taková personální shoda: příští protektor v Čechách a na Moravě von Neurath sledoval jako diplomat-pozorovatel operace proti Arménům. Pozdější velitel Osvětimi Höss se už jako šestnáctiletý v Anatolii a jinde účastnil bojů.

Příběh turecké genocidy nejen Arménů, ale i Asyřanů a Řeků, je pozoruhodným dokladem štafety zla. Jednou založené žije jako špatně uhašený lesní požár, vyšlehne znovu, nečekaně hlavně pro ty, kdo na předchozí plameny zapomněli.

Podle očitých svědectví se zabavené kovy z arménských domácností a obcí vozily za 1. světové války do Německa na výrobu zbraní. Asi nejotřesnějším zjištěním je postoj křesťanského Německa, ale potažmo celé tehdejší Evropy: křesťany v Turecku hodili tehdejší politici přes palubu. Jak si na to nevzpomenout v souvislosti s nedávnými postoji k Srbům v Kosovu, ale i při ostrých výrocích některých dnešních západoevropských činitelů na adresu středoevropských vlád, které upozorňují na rizika administrativního přístupu k uprchlické vlně a odmítají se podílet na migračním sociálním inženýrství. Stará poučka zní: Kdo se nepoučil z minulosti, je odsouzen chyby opakovat.

Mimořádnou knihu Katastrofa křesťanů s podtitulem Likvidace Arménů, Asyřanů a Řeků v Osmanské říši 1914–1923 napsali Michal Řoutil, Petra Košťálová a Petr Novák, vydalo ji nakladatelství Pavel Mervart.

Knižní pól, Český rozhlas 3 - Vltava, 17. 6. 2017

Edice Pro Oriente

Novinky

Partneři